Magazín

Je to jenom žebro. Ale je to žebro muže, který se narodil v německém Würzburgu a byl mu nabídnut prestižní post biskupa v Kolíně nad Rýnem. On však odmítl, místo toho se stal potulným kazatelem a následně byl smrtelně bodnut do krku na ulici v Miláně. To je příběh Svatého Akvilina.

Existují lidé, kteří se při nakupování nedokáží ovládnout. Hází do košíku jednu věc za druhou, bez ohledu na to, co skutečně potřebují a na co mají peníze. Jejich přesným opakem jsou lidé, kteří trpí takzvanou finanční anorexií - bojí se při nakupování udělat radost sami sobě. A raději si tiše zoufají.

Sama Schwarzkopfa, německého neurologa působícího na University College London, nepříjemně vylekal dopis od britské vlády. Dočetl se v něm, že jeho žádost o trvalý pobyt byla zamítnuta a měl by se připravit na odchod ze země.

Pokud poletíte do USA a Británie z některých vybraných zemí, zapomeňte na to, že byste mohli cestou pracovat nebo třeba sledovat filmy na notebooku. Do kabiny letadla si totiž nemůžete vzít elektronické přístroje větší než mobilní telefon. Úřady obou zemí to vysvětlují bezpečnostními důvody, avšak neposkytly zatím mnoho detailů. Máme se definitivně smířit s tím, že letiště jsou zónami strachu?

V sobotu oslaví Evropská unie šedesátku. Nepochybně se pochválí a vykreslí si světlou budoucnost. Skutečnost je ale taková, že mnozí její občané dnes touží po návratu k národním státům více než kdykoliv předtím. Kladou si otázku, co vlastně z členství v unii mají – zvlášť když finanční a uprchlická krize tak markantně odhalily její závažné nedostatky.

Když v našich končinách někdo zmíní Aztéky, ve většině posluchačů zřejmě vyvolá představu bujné mexické džungle, kamenných pyramid a polonahých kněží přinášejících krvavé oběti svým exotickým bohům. To poslední, co by nás pod pojmem aztécká říše napadlo, je demokracie. Přesto se zdá, že přinejmenším určité prvky tohoto státního řízení byly v raně novověké střední Americe známé a rozšířené.

Jan Svatopluk Presl, přírodovědec a tvůrce českého odborného názvosloví. Jeho jméno je jedním dvaasedmdesáti, které je vepsáno do fasády Národního muzea. Většina slovních novotvarů, které vymyslel žije dodnes. Klokan, bobr, tuleň a hroch, ale také kyslík, draslík či vápník. S nástupem jara můžeme navíc obdivovat Preslovy sněženky a bledule. 

Neandrtálci jsou vděčným objektem výzkumu. Neexistuje snad nikdo, koho by nevzrušovala představa, že ještě před pár tisíci let chodili po zemském povrchu zástupci odlišného lidského druhu. Ke klasickým otázkám, jak asi neandrtálci vypadali a jak se chovali, přibývají další. Proč jsme přežili my, a ne naši „bratranci“? Křížili se s neandrtálci naši předkové? A pokud ano, kolik genů jsme po nich zdědili?