Jak hodnotíte vedení resortu kultury, často se střídají ministři. Vy jako umělec to zaregistrováváte, pracuje se Vám pod někým jinak? Nebo to nevnímáte?

Samozřejmě, že to člověk vnímá. Ale mně vadí, že za komunistů bylo takové rčení, přišel ředitel krátkého filmu a řekl: Jsem nový ředitel krátkého filmu a upozorňuju vás, že moje funkce je politická. Byl tam nasazen jako politická posila. Ale teď nechápu, na základě čeho ministr, který nemá s kulturou nic společného, byť proti tomu člověku nic nemám, se k té funkci dostane.

Všichni kritizovali Jandáka, ale proč by Jandák nemohl být šéfem kultury? Je nesmírně vzdělanej, manažersky, má i herecké zkušenosti. Pak tam přijde někdo, kdo s tím nemá vůbec nic společného, dělá jinou profesi. Představte si, že já jsem technický analfabet a idiot, který neumí pustit video, počítač a podobně. Jak jsem jsem dozvěděl od kamaráda psychiatra, mé myšlení odmítá přijímat tyto informace, a teď by mě udělali ředitelem výpočetního střediska. To je jako to, co říká Valtr Komárek, kdybyste dala do nemocnice 70 procent lékařů, kteří neumí operovat, to je to samé.

Narážíte třeba na exministra Bessera, původním povoláním zubaře...

Ty profese by měli dělat lidé, kteří je ovládají. Tady je teď móda manažerů, ve všech oborech. Pak zjistíte, že všechno to je kamarádčoft, ti lidé nemají žádné nebo minimální vzdělání. V původním povolání třeba pohořeli, a teď dostali funkci z kamarádství. Každému, kdo něco umí, přeji, aby si vydělal třeba milion, to je v pořádku, když někdo něco umí, má být odměněn, to je ten baťovský kapitalismus. Za první republiky, co dělal Ford a podobně, to je v pořádku. Ale jak je možné, že někdo, kdo nic neumí, vydělává desítky nebo stovky milionů. Ale vemte si, že třeba ti herci v divadle mají opravdu mizerné platy, byť si lidé myslí, že pravdou je opak. Kdybych někomu řekl, za kolik peněz jsem dělal třeba minulý film, tomu by nikdo nevěřil, jak to bylo směšné. Ale protože mě to baví, tak to udělám rád.