Nejbohatší lidé mají z tohoto důvodu v těchto zemích trvalé bydliště a firmy sídlo. Které evropské země jsou daňovými ráji? Nejnižší a minimální zdanění v Evropě je v Lichtenštejnsku, Monaku, San Marinu a Andoře. Jedná se o malinké bohaté evropské země s vysokou životní úrovní občanů. Tyto země jsou dle metodiky OECD považovány za daňové ráje. Díky výhodným daňovým režimům je v „daňových rájích“ registrováno v mnoha případech více společností, než mají tyto země obyvatel. Všechny tyto země mají HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní jedno z nejvyšších na světě (všechny 4 země jsou do 15. místa a Lichtenštejnsko je dokonce na prvním místě). Jaké další výhody nabízí „daňové ráje“? Založení společnosti v „daňovém ráji“ přináší samozřejmě v první řadě daňovou úsporu. Neméně důležité jsou však podstatně nižší administrativní povinnosti ve vztahu k státu. Současně je v daňových rájem zajištěna ochrana investorů a zachována jejich anonymita. Společnosti tak mají v těchto zemích sídlo, ale skutečná ekonomická aktivita je provozována jinde. Daňové ráje, tak mají velmi výkonnou domácí ekonomiku a životní úroveň občanů je vysoká. Podívejme se na jednotlivé země dle počtu obyvatel. Andora (84 tisíc obyvatel) Ze všech 4 uvedených zemí má Andora nejvíce obyvatel, žije zde pochopitelně nejvíce Španělů, Francouzů a Portugalců. Andora je hornatá a je v poslední době vyhledávaným lyžařským centrem. Platidlem je euro. Hlavními daněmi jsou: • Andorra nevybírá žádné přímé daně (z příjmu ani z majetku) • neplatí se dědická daň ani kapitálové daně • státní výdaje jsou financovány z nepřímých daní, které jsou uvaleny na produkci, zpracování zboží a import všech produktů • další zdroje rozpočtu jsou příjmy z elektrické daně a telefonní poplatky • zaměstnanci odvádí ze své mzdy pouze 5 % na sociálním pojištění, zaměstnavatel za ně odvádí 13 % Lichtenštejnsko (35 tisíc obyvatel) Lichtenštejnsko je od roku 1924 spojeno měnovou a celní unií se Švýcarskem, je členem OSN a Evropského sdružení volného obchodu (EFTA). Z cizinců zde žije nejvíce Švýcarů, Rakušanů a Němců. Domácí hospodářství v Lichtenštejnsku prosperuje především díky bankovnímu sektoru. Místní banky velmi dbají na ochranu bankovního tajemství. Nízké zdanění a dodržována anonymita je důvodem, proč je v zemi zaregistrováno přibližně 74 tisíc firem. Základní sazby daně jsou (většinou však odvádí plátci daně nižší sazby daně): • firmy totiž platí pouze daň z výnosu v rozmezí od 7,5 % do 20 % • občané platí daň v rozmezí 3,24 % do 17,10 % • DPH má tři sazby daně (základní 7,6 %, sníženou 3,6 % a super sníženou 2,4 %) • daň z majetku (z bohatství) se pohybuje od 0,06 do 0,89 % Monako (33 tisíc obyvatel) Monako je druhým nejmenším státem světa po Vatikánu, jeho rozloha je pouhé 2 km2. Počet obyvatel na tak malou rozlohu je neskutečný, a je zde tak největší hustota zalidnění na světě. Stát Monako je v podstatě pouze jedno město, která se skládá ze skalnatého poloostrova a úzkého pobřežního pásu. Monako je členem OSN a má své zastoupení v Bruselu. Měnou je euro. Domácí politika je úzce napojena na francouzskou, pod jejíž nadvládou v minulosti Monako bylo. Můžeme říci, že v Monaku v podstatě neexistují žádné daně, pouze poplatky: • neplatí se daň z příjmu ani z kapitálového majetku ani z majetku • neplatí se ani daň z bohatství • nájemce však musí platit 1 % z nájemného, koupit nemovitost je pro jejich nedostatek již téměř nemožné, a proto většina bohatých obyvatelů bydlí v nájmu (nájemné je však velmi vysoké, a tak i při nízké sazbě daně se jedná o podstatný finanční zdroj pro státní pokladnu), dá se říci, že Monako je finančně závislé na vlastnictví nemovitostí San Marino (30 tisíc obyvatel) San Marino je členem OSN a měnou je euro (před rokem 2002 se platilo italskými lirami). Úřední jazyk je italština. Základním příjmy domácí ekonomiky jsou z turistiky, které tvoří více než 50 % HDP. Velmi ceněny jsou filatelisty domácí známky. • daň z příjmu právnických osob je 19 % • daň z kapitálu je 5 %