Tenhle řidič provozující své podnikání v hlavním městě ale na Kubu nepřijel z jiné země, píše zpravodajský server CNN. Patří mezi tisíce Kubánců, kteří do Havany přicházejí z venkovských provincií, aby si našli práci a místo k životu, ale jsou deportováni zpátky kvůli Dekretu 217. Tento zákon z roku 1997 omezuje venkovskou migraci a jeho cílem bylo zabránit přelidnění Havany, což je problém, s nímž se potýkají města po celé Latinské Americe.

Ovšem tento zákon také dělá z tohoto taxikáře nelegálního obyvatele hlavního města své vlastní země. "Když jste ilegál, tak nemůžete být tady v Havaně," říká řidič pocházející z východokubánské provincie Holguín. "A nemůžete tady mít adresu," dodává řidič, kterého CNN nejmenuje s ohledem na jeho choulostivý status.

Zákon prošel kubánskou legislativou jen šest let po rozpadu Sovětského svazu a následných tvrdých časů, které Kuba označuje za "zvláštní období". Hospodářské podmínky byly všeobecně horší na východní straně ostrova, říká kubánský analytik Edward González, penzionovaný profesor Kalifornské univerzity.

"Východní oblast byla vždycky tou méně vlivnou, zchudlou částí ostrova," říká. "Byla značně závislá na zemědělství, méně na turistice, a mezi místními obyvateli převažují černoši a mulati." Snaha udržet migranty mimo město a zabránit přelidnění Havany se tak mohla projevit v policejní diskriminaci vůči Kubáncům s tmavší pletí, u nichž je vyšší pravděpodobnost, že jsou v Havaně nelegálně, dodává González.

"Vláda deportovala desetitisíce lidí nebo je nuceně přesunula z Havany na jiné části ostrova," říká Daniel Wilkinson z organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW). "Je to jen jeden ze série zákonů, které zavádějí přísná omezení Kubánců a toho, jak žijí, kde žijí a kde pracují."

Také zmíněný taxikář je přesvědčený, že když havanská policie kontroluje průkazy totožnosti, "má tendenci vybírat si spíš černochy".

Kubánská vláda, která dlouhodobě opěvuje rasovou integraci coby vrcholný úspěch revoluce, která v roce 1959 vynesla k moci Fidela Castra, odmítá záležitosti vnitřní migrace či s ní souvisejících aktivit policie jakkoli komentovat. Kuba jen opakovaně zdůrazňuje svou politiku podporující rasovou rovnost.

Článek 42 kubánské ústavy označuje za porušení zákona jakoukoli diskriminaci na základě rasy, pohlaví či místa původu. V praxi ale policie pravidelně kontroluje průkazy totožnosti obyvatel na oblíbených místech Havany, jako je nábřežní bulvár Malecón či centrální park a zjišťuje jejich adresy.

"Občas se mě policisté ptají, proč tady sedím, když nebydlím nikde v okolí," říká muž usazený na slavné malecónské pobřežní zídce, která lemuje severní okraj Havany a prakticky ční z Karibského moře. "A já jim jednoduše říkám, že Malecón je místo, kde si může sednout každý Kubánec."