zemědělství

Dlouhé lány polí osázených obilím a slunečnicemi si ve španělské Andalusii budou brzy lidé pamatovat jen ze starých fotografií. Tak jako v Česku ustupují řepce, tak ve Španělsku madloním, které jsou výrazně výnosnější. 

Vyhlášená keňská káva se možná v budoucnu stane vzácností. Její pěstování je pro místní zemědělce příliš náročné, tedy alespoň v porovnání s avokádem. Na módní ovoce přechází stále více pěstitelů, jeho produkce je jednoduchá, levná a mladí jsou ochotni za pochoutky z něj vyrobené platit desítky eur.

Horko a sucho komplikují evropským zemědělcům pořádně život. Teď se farmáři potýkají i s nedostatkem slámy, která je leckde už dražší než obilí.

Jsme zavaleni čínským zbožím, narazíte na něj v obchodních centrech i v internetových obchodech, je těžké se mu vyhnout. Jenže tahle doba skončí. A možná dřív, než bychom se nadáli.

Až čtyřicet dní musí zemědělci čekat, až se na ně dostane řada a budou moct svá suchem zničená pole s povolením státu pár hodin zavlažovat. Nedostat vody a nezájem tuniské vlády problém řešit, se podepsal na pomalé smrti červeného zlata. Pěstování rostlin henny, které jsou symbolem tuniského jihu, je tak v zemi už téměř nemožné.

Stačí jeden rok pravidelného vystavení pesticidům v potravinách, aby v těle vznikla cukrovka. Tedy alespoň u myší. Epidemiologické studie u lidí však docházejí k podobným výsledkům.

Za vyhlášená italská, francouzská či portugalská vína se jednou bude platit zlatem. Středomoří totiž kvůli klimatickým změnám přestane být pro vinice vhodnou adresou. Štafetu po tradičních vinařských oblastech mohou převzít severnější státy - tedy ty, které nyní patří pivařům. 

Z kohoutků teče hnědá voda, pole se už dávno změnila v solnou pustinu, ale průmysl v Íránu vzkvétá. Nově postavené továrny totiž odčerpávají i ty poslední zbytky vody, které v zemi sužované největšími suchy za posledních 30 let zbývají. Místo toho, aby vláda zemědělcům pomohla, rozhání jejich protesty násilím.