Pokud jste někdy snili o práci archeologa, tak díky internetu se vám to může splnit. Na webu fossilfinder.org vědci umístili asi milion fotografií z oblasti Turkana ve východní Africe, kde bylo objeveno mnoho pozůstatků předchůdců člověka. Vědci vyzvali veřejnost, aby jim fotografie pomohla popsat. 

Dokážete spočítat, kolikrát jste se za poslední týden podepsali? Určitě to mockrát nebude. Moderní doba a její technické vymoženosti podepisování příliš nepřejí, což ovšem hraje do karet padělatelům. Čím méně se podepisujeme, tím roste počet cenin, závětí či smluv s padělaným podpisem. Jak lze prokázat, že jde o podvrh? A jak se proti padělávání bránit?

Vědci oznámili, že v jižní Africe objevili nový druh člověka. Pojmenovali jej homo naledi, podle jeskyně, kde byl nalezen. Naledi v překladu znamená hvězda. Podle zkamenělých pozůstatků vědci zjistili, že nově objevený druh měl mozek velikosti pomeranče a své mrtvé pohřbíval rituálním způsobem. 

Letošní vedra snižují hladinu řek nejenom v Česku. Polská řeka Visla díky poklesu hladiny odhalila své tajemství. Na jejím dně totiž archeologové objevili antické předměty. V centru Varšavy se archeologové brodí mělkou řekou a objevují vzácné historické artefakty o jejichž existenci neměli ani tušení. 

Psychické poruchy jako jsou např. úzkost a deprese se netýkají jenom lidí, ale postihují i některé zástupce živočišné říše. Překvapivé je, že jimi netrpí jenom zvířata žijící v zajetí, ale i ta z volné přírody. 

Otázka vzniku života provází lidstvo od nepaměti. Většina myslitelů hledala a hledá jeho kořeny na Zemi. V průběhu historie se ale opakovaně vynořuje i myšlenka, že na naší planetu přišel odjinud. S podobnými názory bychom se mohli setkat už ve starověkém Řecku, přičemž jako dobře rozpracovanou vědeckou teorii – teorii panspermie – je veřejnosti předvedl Švédský chemik Svante Arrhenius už na počátku 20. století. Až nyní ji ale dvojice amerických vědců posouvá blíže k možnosti přímého testování.

Paleolitická dieta získává v posledních letech stále víc na popularitě. Na rozdíl od většiny ostatních dietologických přístupů má jasné a srozumitelné teoretické zdůvodnění: Je třeba jíst, jak jedli naši předkové v hluboké minulosti. Jinými slovy, stravovat se takovým způsobem, na který jsou naše těla evolučně přizpůsobená. Jenže jak se ukazuje, tato teorie stojí na vratkých základech. 

Kreslíři a autoři pohádek představují lední medvědy jako roztomilá zvířata, nebo jako nelítostné zabijáky tučňáků. Jenže to neodpovídá skutečnosti. Medvědi a tučňáci se totiž ve volné přírodě nemohou setkat. Jak to tedy je doopravdy?