příroda

Tenhle kulinářský zlozvyk zná skoro každý majitel psa. Koprofágie alias pojídání výkalů sice není zdaleka jenom psí hobby, známe jej mimo jiné třeba i ze světa hmyzu, právě u nejlepších přátel člověka však tyto gurmánské preference také nejvíce zarazí. Co však psy skutečně ke koprofágii motivuje? Na to si posvítila nedávná veterinární studie a došla ke skoro až dojemnému vysvětlení.

Dokážou se přizpůsobit prakticky jakémukoli prostředí, žijí na polích, v lesích, ale i v parcích v centru měst či na parkovištích. Navíc se rychle množí, žerou prakticky cokoli a sebevědomě odolávají snahám o redukci jejich počtu. Přesto dokázali kojoti ekology zaskočit - podle fotopastí se zdá, že po kolonizaci celé Severní Ameriky míří dobýt i tu jižní. 

Evropské řeky, zejména pak v okolí velkých měst, kromě jiného odpadu oplývají i pestrou nabídkou drog. Bohužel pro ohrožené úhoře, kterým i stopové množství kokainu huntuje tělo a může ohrožovat jejich šanci na rozmnožování... Jsou po něm hyperaktivní a zároveň trpí úbytkem svalů, poškozením žáber a hormonálními změnami.

Neumí číst bezpečnostní varování, a proto lezou i tam, kde riskují život. Přesto se kupodivu zhruba tisícovce toulavých psů žijících v nejbližším okolí elektrárny v Černobylu daří nečekaně dobře. Trpí však tuhými zimami, útoky vlků a neustálá radiace jim samozřejmě také nedělá příliš dobře. Vznikl proto projekt pro jejich adopci. První štěňata, u kterých ještě není ozáření tak veliké, poputují už za pár týdnů až do Spojených států. O zbytek se starají dobrovolníci na místě. 

Piju, dokud nepadnu. A když padnu, piju vleže. Tak nějak zřejmě zněla zásada dvou výtečníků, kteří si před pár dny v německém Erfurtu vyrazili takhle navečer na flám a ztřískali se doslova a do písmene jako zvířata. Nakonec je z rauše museli tahat doktoři, přesněji řečeno veterináři.

Obrovskou proměnou prošlo místo, kde se rozkládala takzvaná "džungle", uprchlický tábor v Calais na severu Francie. Stany a přístřešky, v nichž žilo až devět tisíc migrantů, zmizely. Oblast je nyní působivou přírodní lokalitou.

Někteří museli "tančit" po rozžhavených uhlících, jiným pytláci zabili rodiče, další jsou pro změnu "vyřazeni" ze zoologické zahrady. Medvědy a vlky z útulku v Arcturosu na severu Řecka spojuje jedno - mají za sebou silné trauma a učí se zvládat stres. 

Řídce roztroušené polynéské ostrovy skrývají nejedno tajemství. Jedním z nich je otázka, kdo tato zrníčka pevniny rozhozená v tisícikilometrových vzdálenostech uprostřed největšího oceánu světa vlastně osídlil.