Těsně před koncem loňského roku vyřkl novozélandský soud zatím nepravomocný verdikt v procesu se zakladatelem serveru Megaupload.com Kimem Dotcomem. Podle něj může být tento německý hacker a podnikatel vydán do Spojených států, kde čelí obvinění z porušování autorských práv, vydírání a praní špinavých peněz. Dotcom ale tvrdí, že v procesu jde ve skutečnosti o svobodu internetu.

Europoslanec Miloslav Ransdorf musel zemřít, protože věděl příliš mnoho o praktikách židokurev. Svůj facebookový status už lounský funkcionář KSČM Tomáš Ploc smazal, na ruské sociální síti VK.com ale jeho myšlenky o spiknutí "židokurev" žijí dál. Ploc je jedním z mnoha Čechů, kteří na ruský internet míří za pocitem bezpečí a možností volně šířit své názory.

Američané ve skutečnosti nepřistáli na měsíci. Očkování způsobuje autismus. Už dávno je možné vyléčit AIDS nebo rakovinu. To je jen několik málo z rozšířených konspiračních teorií – tedy pokusů vysvětlit určitou událost či praktiku poukazem na skrytou machinaci skupiny mocných osob. Většina populárních konspiračních teorií odporuje nejen důkazům, ale i zdravému rozumu. Na druhou stranu, od aféry Watergate po sledování počítačů tajnými službami, úspěšnější i méně úspěšné konspirace jsou součástí lidských dějin. 

Už druhým rokem přichází zpráva, která novinářům příliš radost nedělá. Lidé věří víc informacím na Googlu než těm v běžných médiích, a to přesto, že Google sám zprávy nevydává. Pomáhá také, když zprávu sdílejí příbuzní nebo přátelé, bez ohledu na to, zda je skutečně pravdivá či nikoli.

Až budete příště zadávat pin na platebním terminálu ve vašem oblíbeném obchodě, rozhlédněte se kolem. Pokud uvidíte průmyslovou kameru, zamávejte. Možná se na vás právě někdo dívá na internetu. Některé bezpečnostní kamery totiž v reálném čase vysílají na internetu, aniž by to jejich majitelé vůbec věděli.

Google i další firmy pracují na nových bezpečnostních systémech, které využívají neustálé připojení k internetu a prvky umělé inteligence, aby dokonale zabezpečily váš domov. Jenže čím za to zaplatíme?

Zná to každý z nás. Jakmile se připojíme na Facebook nebo jinou sociální síť, hned nás obklopí konejšivě povědomé příspěvky našich soukmenovců. Ať už jsme příznivci levice, pravice, Sparty nebo Slavie, vždy se ocitneme mezi svými. Spokojeně si zanotujeme a z rovnováhy nás může vyvést jen nějaký "šílenec", jehož pobuřující příspěvek se nám na obrazovce musel objevit snad jen omylem. Hlavně na něj neklikat! Jakmile to zkusíme, ocitneme se na "nepřátelském území", kde nejen že jsou takové názory normální, ale lidé se v nich dokonce vzájemně utvrzují.

Nebudu zastírat, zpráva o zablokování facebookové skupiny 'Islám v ČR nechceme' mě v první chvíli potěšila. Pocit zadostiučinění jistě měla celá "pražská kavárna", všichni sluníčkáři, chcete-li. Nebo aspoň jejich podstatná část. Jenže ve skutečnosti radost nebyla vůbec na místě.