Amerika je znepokojena – nejnovější test ukázal, že severokorejské rakety doletí až do Washingtonu. Jenže pozor, zaznamenali jste, že Severní Koreji je Praha blíž než Washington?

Americký prezident má velkou moc, dokonce může nařídit jaderný útok, aniž by se o tom radil se členy vlády. Generálové však upozorňují, že u nich by s tímto rozkazem mohl narazit.

Může Donald Trump nařídit jaderný útok bez toho, aby se na jeho rozhodnutí podíleli další členové vlády? Teoreticky ano a nemuselo by mu to trvat o nic déle, než napsat a poslat tvít.

Časy se mění. Ke konci války se Američané báli, aby Němci nesestrojili atomovou bombu dřív než oni. Dnes se obávají, aby se Němci nechtěli jejich jaderných zbraní zbavit.

Islámská republika Pákistán nedávno změnila bezpečnostní politiku ze strategie "minimálního odstrašení" k takzvanému "širokospektrálnímu odstrašení". Tato transformace může znamenat významný výkyv na citlivých vahách jihoasijské jaderné stability. Situace by mohla v budoucnu využít Čína, která hledá všemožné způsoby, jak nastolit "nový světový pořádek" a stát se světovým hegemonem.

Šance, že by mohli radikálové z Islámského státu vyrobit jadernou bombu z plutonia nebo obohaceného uranu, je malá. Reálnější je ale výroba takzvané špinavé bomby, k ní by jim stačila radioaktivní látka třeba z vyřazeného lékařského ozařovače. Naštěstí taková bomba zatím nebyla nikde použita, říká ředitelka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.

Trochu to připomíná studenou válku a strach z jaderné války. Ve Spojených státech povolili první lék k léčbě následků ozáření po jaderných katastrofách. Preparát s názvem Neupogen je vlastně syntetickou bílkovinou stimulující růst bílých krvinek, které se podílejí na našem imunitním systému, a dosud se používal ke zmírnění vedlejších účinků chemoterapie. 

Poprvé od odhalení íránského jaderného programu v roce 2002 se světové mocnosti s dokázaly dohodnout s islámskou republikou na předběžných podmínkách pro pokračování jejího jaderného programu. Osud historické smlouvy a lepších časů, na které se blýská vztahům mezi Teheránem a mezinárodním společenství, leží prakticky jen v rukou Íránců. Vyplatí se Západu jeho důvěra?