Evropská unie by co nejdříve chtěla uzavřít s Japonskem dohody o volném obchodu a o strategickém partnerství – nejlépe ještě letos. Po problémech, které provázely jednání kolem smlouvy TTIP nebo v potu tváře uzavřenou dohodu CETA, se ale Evropa nepoučila vůbec v ničem a dělá stále dokola stále stejné chyby.

V sobotu oslaví Evropská unie šedesátku. Nepochybně se pochválí a vykreslí si světlou budoucnost. Skutečnost je ale taková, že mnozí její občané dnes touží po návratu k národním státům více než kdykoliv předtím. Kladou si otázku, co vlastně z členství v unii mají – zvlášť když finanční a uprchlická krize tak markantně odhalily její závažné nedostatky.

Konec pokrytectví, Turecko v Evropské unii nemá co pohledávat. Nejvyšší čas zpravit o tom Turky.

Chladná, napjatá, rozpačitá, křečovitě zdvořilá a s několika trapnými momenty. Tak vesměs popisují komentáře washingtonskou schůzku Donalda Trumpa a Angely Merkelové. Ovšem přestože z obou státníků asi nikdy velcí kamarádi nebudou, jejich setkání lze s odstupem času hodnotit spíše pozitivně.

Evropská unie připomíná ajťácký projekt. Skvělý nápad, ale funguje jen chvílemi a každý na něj nadává.

Kraťasy a muslimské šátky se ve firmě zpravidla nenosí. Tak proč se tím druhým zabývá soud?

Znáte pohádku o nadutém sultánovi? Začíná takhle: Žil byl v Malé Asii sultán a ten si myslel, že se mu Evropané musí klanět…

Brexit, Trump… a jaké bude další překvapení? Že by odpůrce islámu i Bruselu, Holanďan Geert Wilders? Chytřejší budeme ve středu, kdy Nizozemci volí zástupce do parlamentu.