Jak nejlépe čelit tomu, když se nám něco rozpadá pod rukama? Ideálně do toho zarazit klín. A ještě jeden, a ještě jeden. A pak se poplácat po ramenou, jak jsme to báječně pořešili. Tolik bruselská logika.

Evropská unie se po brexitu prodraží. Všem, tedy i Čechům. Připlatíme si miliardy. Ale co na tom? Přece bychom nechtěli dotace zadarmo.

Proč vlastně nadáváme na Brusel, když ty nejhloupější regulace vymýšlíme sami?

Toho se ani chudák George Orwell nenadál! Od prvního dubna začal v ostrém provozu fungovat systém automatického tísňového volání eCall. Ten má zkrátit dobu mezi ohlášením autonehody a příjezdem záchranářů, a tím pádem chránit lidské životy. To je jistě bohulibý záměr, zároveň to ale dává provozovatelům do ruky mocnou zbraň. Máme se připravit na další fízlování a kšeftování s našimi osobními daty?

Před týdnem poslaly italské parlamentní volby pomalu ale jistě ke dnu další sociálnědemokratickou partaj. Demokratická strana (PD) sice ještě nedostala takový výprask, jako některé její evropské kolegyně, výsledek se ale dá nazvat vším jiným, jen ne úspěchem. Jak je možné, že se voliči od evropských sociálních demokratů odvracejí?

Pro mnohé Brity bude odchod z Evropské unie ponižující. V jejich očích se Británie během brexitu dostane do postavení kolonie řízené z Bruselu. 

Když se potřebuje Evropská unie rozčílit nad východní Evropou, má vždy po ruce dva hlavní zloduchy: Maďarsko a Polsko. Ale že se o kousek dál v Rumunsku dějí možná daleko větší nepřístojnosti, to ji zatím tak nějak nechává relativně v klidu.

Referendum dopadlo špatně, udělejme nové. Nebo dopadlo dobře, a tak ho pro sichr udělejme ještě jednou, aby do něj věční kverulanti přestali rýpat. Anebo s tím ještě chvilku počkejme, jak se věci vyvinou. Případně se tvařme, že vlastně žádné referendum nebylo, a pojďme jeho výsledky prostě ignorovat.