Na deník Mladá fronta DNES se na sociálních sítích sesypala vlna kritiky a posměchu, když se na titulní straně úterního vydání neobjevily žádné informace o rozsáhlých pondělních demonstracích. Snaží se noviny spojené s premiérem v demisi Andrejem Babišem lidmi manipulovat?

Prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka si dnes neštítí přivlastnit a překroutit ve svůj prospěch kdekdo. Své o tom ví i náš současný prezident Miloš Zeman, který se rozhodl podepsat svůj druhý prezidentský slib na "tatíčkově" stole.

Politici z hnutí ANO chtějí do českých škol vrátit práci v dílnách a na pozemcích a mluví se rovněž o znovuzavedení branné výchovy. K čemu to v dnešní světě může dětem prospět? Připravují snad politici naše potomky na přežití v krutém postapokalyptickém světě? 

Skupinka aktivistů se prostřednictvím dopisu papeži pokusila kritizovat kardinála Dominika Duku nejen za jeho sbližování s politiky. V čem mají aktivisté pravdu? A představuje pan kardinál hrozbu nejen pro katolickou církev, ale i pro českou společnost?

Téma tábora v Letech, který byl za druhé světové války součástí "konečného řešení cikánské otázky", opět vzbuzuje vášně. Ty rozdmýchal předseda SPD Tomio Okamura společně s poslancem hnutí Miloslavem Roznerem vyjádřeními, které podle mnohých zlehčují romský holokaust. Proč se tak často nad táborem v Letech mává rukou jen jako nad pracovním táborem? Mají Češi problém smířit se s temnější částí naší historie? 

Takřka přes noc se z novináře, podnikatele a bývalého boxera Karla Slezáka stala internetová postavička. Stačilo k tomu málo – rvačka ve volebním štábu Miloše Zemana. Jen pár dní po "slavné scéně" její hlavní protagonista zemřel. Sociální sítě mu nedaly pokoj ani po smrti. Mohly za jeho skon?

Vidíme za dílem populárního spisovatele Jaroslava Rudiše myšlenku jednotící národy střední Evropy, tak jako Němci? Nebo jsou pro nás jeho knihy především dobře napsanou zábavou plnou ironie a tragikomiky?  

Co si budeme nalhávat, Česká republika rozhodně není zemí, která by byla v civilizovaném světě známá jako extrémně pokrokový stát, jenž si pohodově jede na vlně čtvrté průmyslové revoluce. Třeba digitální velmoc Estonsko vedle nás v tomto ohledu vypadá jako nějaký bájný superstát z knihy Isaaca Asimova a nám, pralidem předdigitální éry z české kotliny, nezbývá nic jiného, než být kvůli tomu na všechny a všechno naštvaní.