Po teroristickém útoku, který před týdnem otřásl Londýnem, jsme opět byli svědky obvyklých reakcí a ohlasů. Jako podle šablony přicházeli komentátoři s odhalováním příčin atentátu a média se předháněla v sestavování čehosi na způsob útočníkova profilu. Při zoufalé snaze nakukat lidem, že bychom možná mohli být schopni včas odhalit potenciálního teroristu, se ale opomíjí jeden aspekt, který často bývá pachatelům podobných atentátů společný a zdánlivě s terorismem nesouvisí: minulost poznamenaná domácím násilím a s tím související misogynií, tedy chorobnou nenávistí k ženám.