Nedostudovaný středoškolák Harold Ross (1892-1951) se začal v raném věku živit novinařinou a během šesti let stihl vystřídat redakce 23 novin. Toužil ale po vlastním periodiku a byl přesvědčen o tom, že zaměření na zámožné newyorské intelektuály přiláká inzerenty. Jeho nadšení přesvědčilo bohatého investora Raoula Fleischmanna, s jehož finanční pomocí založil Ross spolu s manželkou Jane Grantovou časopis The New Yorker.

Obálka časopisu The New Yorker z 13.-20. února 2023 | zdroj: The New Yorker

První číslo nového týdeníku vyšlo 21. února 1925 a jeho obálku zdobila kresba muže s cylindrem, který s monoklem v ruce pozoruje motýla. Zrodila se figurka Eustace Tilleyho - maskota časopisu, který elitnímu čtenářstvu za patnáct centů (dnes za něj vypláznou o osm dolarů a 84 centů více) nabízel něco úplně jiného, než na co byli zvyklí konzumenti z amerického zapadákova.

Věčně platná poučka pro reportéry: Mě nezajímá, co si myslíš ty, ale co si myslí lidé

Charakter časopisu se samozřejmě časem změnil, dodnes ovšem zůstaly jeho dva typické atributy: Výrazné kreslené obálky (z nichž některé jsou ikonickými uměleckými díly) a karikatury a kreslené vtipy uvnitř. Ironicky uvolněný styl a zábavný obsah zaměřený na městská témata se lišil od ostatních magazínů, přičemž politické texty se tu začaly objevovat až pod vlivem druhé světové války. Známá je věta, kterou Ross v roce 1944 instruoval svou válečnou reportérku před její cestou do Evropy: „Mě nezajímá, co si myslíš o událostech v Paříži. Mě zajímá, co si o nich myslí Francouzi.“

Po válce přinesl časopis obsáhlou reportáž (vyplnila celé číslo) o lidech, kteří přežili shození jaderné pumy na Hirošimu, následovaly články o válce ve Vietnamu či kontroverzní reportáž Hannah Arendtové o nacistickém zločinci Adolfu Eichmannovi.

Čtenářů přibývalo a The New Yorker se stal novinářským fenoménem, v němž během let publikovali i proslulí autoři jako James Thurber, J. D. Salinger, Truman Capote, Roald Dahl, Haruki Murakami, Vladimir Nabokov, Philip Roth, John Updike nebo Stephen King. Obálky kreslili i známí umělci - například Art Spiegelman. Časopis si zachoval také několik typických formálních rysů: Ve slovech s opakujícími se samohláskami umisťuje na druhou z nich přehlásku (reëlected, coöperate), zásadně vypisuje veškeré číslice slovy, a to i když jde o velmi vysoká čísla, pro nadpisy používá písmo Irvin, pro text Adobe Caslon,

Uznání i kritika

V průběhu desetiletí získal The New Yorker kultovní postavení, které trvá dodnes - a zdaleka jej už nečtou pouze městské elity. Začínal jako týdeník, nyní vychází 47krát ročně, z čehož pět vydání jsou dvojčísla. Tištěnou podobu časopisu doplňuje i online verze.

První číslo magazínu The New Yorker zdobil na obálce maskot časopisu Eustace Tilley | zdroj: Wikipedia

Magazín přinášel a přináší pestrou směsici obsáhlých reportáží, komentářů, knižních a filmových recenzí, lokálního a kulturního zpravodajství, esejí, povídek, satiry, karikatur a poezie, aniž by přitom ubral na svém typickém stylu i vtipu.

Někdy se ale všichni nesmáli. Značnou kontroverzi a kritiku vyvolala například v červenci 2008 karikatura manželů Obamových na obálce: Tehdejší prezidentský kandidát Barack Obama tu byl vyobrazen v Oválné pracovně v tradičním muslimském oděvu, jeho manželka Michelle stála vedle něj v maskáčích a s útočnou puškou. V krbu hořela americká vlajka a na stěně visel portrét Usámy bin Ládina. Podle šéfredaktora Davida Remnicka přitom měla karikatura vyjadřovat absurditu konspiračních teorií o Obamových, ne každý to tak ale pochopil.

Obálka magazínu The New Yorker s karikaturou manželů Obamových vyvolala skandál | zdroj: Profimedia

Nejnovější číslo magazínu The New Yorker | zdroj: The New Yorker