"Udělejme vše, abychom to nepřipustili," apelovala Cichanouská. "Čas utíká a Lukašenko krok za krokem prodává Rusku naši nezávislost," prohlásila. "Tuto válku prohraje ten, kdo se vzdá jako první," řekla. Režim má násilí a zbraně, ale nemá motivaci, jakou má opozice, dodala.

Cichanouská v létě 2020 namísto svého uvězněného manžela kandidovala v prezidentských volbách proti vůdci autoritářského režimu Lukašenkovi. Toho úřady znovu vyhlásily vítězem voleb, které opozice a Západ považují za zfalšované. Následovala bezprecedentní vlna masových protestů, kterou však Lukašenko za podpory Moskvy tvrdě potlačil a umlčel v zemi veškerý odpor.

Cichanouská přijela do Polska z litevského exilu na běloruský festival a ve Varšavě vedla jednání prozatímní vlády, kterou vytvořili opoziční politici v exilu. Má také jednat s polskými úřady o legalizaci pobytu běloruských emigrantů a řešení jejich dalších potíží. Opoziční vůdkyně je v Polsku letos už podruhé, ale dosud se jí nepodařilo setkat se s premiérem Donaldem Tuskem. Cichanouská tvrdila, že je tomu tak proto, že nebyl čas, protože nová polská vláda musí řešit spoustu jiných problémů na domácí scéně.

"Bělorusko už není v centru pozornosti a nejde jen o Polsko, protože Polsko je ještě stále v popředí z hlediska podpory poskytované svobodnému Bělorusku," řekla a ocenila, že polská omezení vůči Minsku mají postihnout přepravu zboží, a ne pohyb lidí, zatímco Estonsko uzavřelo hranice autům s běloruskými čísly.

"Sankce by měly postihnout obchod, a ne obyčejné lidi. Takové dárky by se diktátorovi neměly dávat. Diskriminace Bělorusů je voda na mlýn Lukašenkovy propagandy," usoudila. O to důležitější je podle ní zachovat televizi Belsat vysílající z Polska v běloruštině.

"V roce 2020 byl přístup úplně jiný. Dnes na to hledí odlišně. Vidí, že nepokračují protesty a jakoby se nic neděje. Ale takový přístup zbavuje Bělorusy motivace," postěžovala si na adresu Západu opoziční vůdkyně, která nedávno v USA jednala o potřebě větší podpory pro nezávislá média, ochránce lidských práv a další iniciativy. "Bojujeme teď o přežití a nemáme prostředky, abychom dosáhli velkých vítězství," připustila. Demokratické státy by si podle ní měly uvědomit, že pomoc pro Bělorusko není almužna, ale investice do bezpečnosti Evropy, a tak by se neměly s touto investicí zpozdit.

Připomněla také příklad polského protikomunistického hnutí Solidarita, které režim potlačil vyhlášením stanného práva, ale Poláci se nevzdali a nakonec komunismus padl. "Kolik potřebovalo času? Nedá se tedy mluvit o tom, že jsme prohráli. Musíme dál bojovat," zdůraznila. "Naši partneři nemají morální právo (vzdát boj). Jak se budou moci podívat západní politici sami sobě do očí poté, co odmávnou boj proti Lukašenkovi? (...) Vím, co je realistická politika, ale chci věřit v demokracii," dodala s tím, že v Bělorusku panují "represe jako za Stalina".

Lukašenko sice v poslední době podnikl smírná gesta, například propustil několik politických vězňů či stáhl vojsko od hranic s Ukrajinou, ubylo migrantů pokoušejících se překonat hranici s Polskem, ale podle Cichanouské jde jen o hru, která má uklidnit veřejnost. "Pokud zazní rozkaz z Moskvy, znovu pustí ruskou armádu (do Běloruska k útoku na sousední zemi). Nemá jiné východisko. Zbyl mu jen (ruský prezident Vladimir) Putin," řekla.

Za důkaz, že mezinárodní instituce nefungují tak, jak by měly, pokládá Cichanouská skutečnost, že na rozdíl od Putina nebyl na Lukašenka vydán zatykač, přestože existují důkazy o účasti na zločinech proti lidskosti, včetně zavlečení ukrajinských dětí. "Západu chybí vůči Lukašenkovu režimu rozhodnost," postěžovala si a dodala, že od svého uvězněného manžela naposledy dostala zprávu loni 9. března a už déle než rok nedala o sobě vědět uvězněná opoziční politička Maryja Kalesnikavová a další vězňové režimu.