Zamítnutí novely doporučila místopředsedkyně senátorů ČSSD Božena Sekaninová. Podle ní novela nepamatuje například na diabetiky, jejichž dávka na živobytí je kvůli nemoci vyšší než u zdravých sociálně potřebných. Podle Miroslava Nenutila (ČSSD) novela zavádí nerovnost před zákonem, neboť ze zabrané dávky by mohl těžit pouze stát či obce. Nenutil také podotkl, že podle Listiny základních práv a svobod mají lidé v hmotné nouzi právo na pomoc státu k zajištění základních životních podmínek.

Spoluautorka novely a bývalá chomutovská primátorka Ivana Řápková (ODS) namítla, že listina definuje existenční minimum, nikoli životní minimum. Podle ní novela umožňuje zabrat částku jen do výše existenčního minima, které od roku 2009 představuje 2020 korun na měsíc pro jednotlivce, a v rozporu s listinou tak není. Podle Řápkové ministerstvo práce a sociálních věcí chystá zvýšení tohoto minima. Životní minimum činí 3126 korun měsíčně.

Novela je reakcí na současnou praxi

Cílem předlohy je zvýšit vymahatelnost pokut a poplatků od lidí pobírajících dávky. Novela je reakcí na současnou praxi, kdy dlužníci s nárokem na dávku se z ní prý ani nesnaží hradit obci poplatky, případně uložené pokuty. Podle autorek novely je nutné zvýšit odpovědnost příjemců dávek a zamezit situacím, kdy lidé sociální systém zneužívají. Podle kritiků je "iluzorní" domnívat se, že by exekucí zasažení lidé začali dodržovat své povinnosti.

Novela podle jejích odpůrců rozšíří okruh lidí, kterým budou nabízeny a schvalovány různé nevýhodné půjčky. Věřitelé se díky možnosti exekuce dávky na živobytí ke svým penězům totiž snáz dostanou. Podle Řápkové je ale podobná praxe běžná už nyní - lichváři prý na dlužníky čekají už u úřadů vydávajících dávky.