V oficiálním vyjádření na to bezprostředně po jejím úmrtí reagoval předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip, který se posledního rozloučení osobně zúčastnil. "V našich srdcích se zapsala nejen svým skvělým hereckým uměním, ale především jako laskavý, čestný a zásadový člověk. Nikdy neváhala, když mohla někomu pomoci. A nikdy se nesklonila ani před nespravedlivými útoky vůči své osobě a vůči straně, k níž se hlásila," uvedl.

Být Švorcovou nebylo lehké

Jiřina Švorcová prožila čtyřicet let na jevišti pražského Divadla na Vinohradech. Až do doby, kdy jí kolegové v listopadu 1989 vyjádřili na schůzi Občanského fóra nedůvěru a odešla do důchodu. V posledních dvou dekádách se účastnila řady stranických akcí, na nichž recitovala angažované verše. Báseň Miroslava Floriana Dokud zazněla v jejím podání během pietního obřadu ze zvukového záznamu.

"Být Švorcovou nebylo zrovna lehké," řekla herečka na loni vydaném CD vzpomínek, jehož úryvek rovněž v krematoriu zazněl.

Na filmovém plátně debutovala v roce 1950 v přepisu Jiráskova Temna a hrála pak zhruba ve dvou desítkách snímků. V televizi byla nejpopulárnější její role v normalizačním seriálu Žena za pultem. Jako předsedkyně svazu dramatických umělců proslula projevem na shromáždění v Národním divadle v roce 1977, který vešel do dějin jako takzvaná Anticharta.

Prominenti předlistopadové éry

"Byla herečkou prostých, kladných postav hraných s věčně optimistickým úsměvem na rtech. Hraných dobře, protože taková byla i Jiřina Švorcová - nenapravitelná, nekomplikovaná idealistka," napsala o ní v Právu kritička Radmila Hrdinová. Švorcová své přesvědčení neopustila ani po roce 1989, kdy komunistická strana přišla o monopol.

Ve stejném deníku se nad tím zamyslel katolický kněz Tomáš Halík, podle nějž to nepřísluší rozsoudit žádnému člověku, protože do hlubin srdce a svědomí druhých nevidíme. 
"A tak se modlím za její duši, která je až nyní velmi překvapena tím, že Pánbůh opravdu existuje - kéž pro ni toto překvapení není příliš tvrdé a nemilé," uvedl Halík.

Pietní obřad, avizovaný jako rozloučení v úzkém rodinném kruhu, doprovázel mimořádný zájem médií. Smuteční síň se zcela zaplnila příchozími, Mezi nimiž nechyběli bývalý generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš a další prominenti předlistopadové éry Miroslav Štěpán a Josef Fojtík. Přišli také například herec a někdejší ředitel karlínského divadla Antonín Hardt a bývalá hlasatelka Kamila Moučková a opožděně i bývalý generální ředitel Československého filmu Jiří Purš.

U katafalku byly také věnce ÚV KSČM, velvyslanectví kubánské republiky v ČR a TV Barrandov. Během obřadu zazněla v živém podání melodie Lásko, bože, lásko, Valčík na rozloučené a Largo z Dvořákovi Novosvětské. Půlhodinový smuteční akt uzavřely Rožnovské hodiny. Přítomní uctili památku zesnulé dlouhotrvajícím potleskem.