Příběh ovládnutí Mostecké uhelné společnosti, za které byli odsouzeni její bývalí manažeři, se od samého počátku prolíná s příběhem ovládnutí bývalého strojírenského gigantu Škoda Holding.

Zatímco v případě MUS odsoudil švýcarský soud šestici obžalovaných za podvod a praní špinavých peněz, v případě plzeňské Škody trestu unikli – jak ve Švýcarsku, tak v Česku.

Propojení aktérů obou podezřelých transakcí přetrvalo i po vynesení odsuzujícího verdiktu. Jeden ze současných klíčových vlastníků Škodovky – kyperská společnost Eurmax Limited – totiž na konci roku 2014 umožnil čerpat miliardu korun firmě Mostra Investment Ltd, přes niž podle švýcarských žalobců tekly peníze související s podvodným ovládnutím MUS.

Vyplývá to z dokumentů, které má HlídacíPes.org k dispozici.

Z pravé kapsy do levé

Kyperskou společnost Eurmax Limited Co založenou na počátku roku 2014 vlastní Marek Čmejla a Čechošvýcar Jiří Diviš; prvně jmenovaný drží 85,7% a Diviš zbývajících 14,3%.

Jak už dříve HlídacíPes.org informoval právě tato společnost vlastní třetinu akcií další kyperské firmy CEIL Ltd, která je jediným vlastníkem výrobce vlaků a tramvají Škody Transportation.

Kyperská společnost Čmejly s Divišem, přes kterou vlastní plzeňskou Škodovku má základní kapitál 70 tisíc korun, a jejím předmětem činnosti je správa společností. Na konci konci prvního roku své existence vykázala čistý zisk 474,4 milionů korun.

Pouhých osm měsíců po svém založení umožnil Eurmax Limited čerpat zmíněný úvěr až do výše miliardy korun firmě Mostra Investment Ltd z Marschallových ostrovů, kterou podle údajů ve švýcarském rozsudku vlastní taktéž Čmejla s Divišem. Oba také měli přístupová práva k jejím bankovním účtům ve Švýcarsku.

Společnosti Mostra Investment stačilo o vyplacení částky požádat pouze zasláním dopisu na Kypr.

K čemu měly peníze protočené mezi firmami se stejnými majiteli sloužit, odkud se do kyperské společnosti dostaly, a zda k vyplacení sumy nakonec došlo, či nikoliv, z dokumentů jasné není. A Diviš na dotazy zaslané prostřednictvím jeho zástupkyně Karolíny Zelenkové nereagoval.

Podle Transparency International ale obecně takovéto typy půjček vzbuzují pochybnosti.

“Pokud si srovnáme dohledatelná fakta, a to shodné majitele obou společností, již předchozí účast jedné ze společností na vyvádění prostředků z MUS a výrazný objem finančních prostředků plynoucích z úvěru, nelze nepojmout podezření,” podotýká analytik Transparency International Milan Eibl.

“Podezření, zda tento úvěr nesloužil pro finanční manipulace za účelem zisku. Ať už vyhýbání se daňové povinnosti, snižování daňového základu či k vyvedení prostředků mimo okolní zraky,” upřesňuje.

Škoda Transpotation. Pro úplné zobrazení rozklikněte obrázek | zdroj: Hlídací Pes

Za clonou

Faktem je, že právě Mostra Investemnt Ltd. byla podle švýcarské prokuratury součástí účelově vytvořené struktury offshorových firem, které sehrály důležitou roli v kauze podvodného ovládnutí MUS.

Podle prokurátorů sloužila tato společnost jako jedna ze “clon”, skrze niž docházelo v rozmezí let 2005 až 2008 k “praní produktu z trestných činností.” Společnost v daňovém ráji zároveň zaručovala tehdejším manažerům MUS skrytí své identity, což nutně k transakci potřebovali.

Jak vyplývá z rozsudku, který Švýcarský soud vynesl nad Čmejlou, Divišem a dalšími čtyřmi lidmi, řetězec transakcí na účtech mezi offshorovými firmami sloužil jako klíčový důkaz, na jejichž základě byli Čmejla s Divišem společně s ostatními odsouzeni k nepodmínečnému trestu vězení – konkrétně tito dva si mají odpykat 4 roky vězení za podvod a praní špinavých peněz. Rozsudek není ještě pravomocný, odsouzení se proti němu odvolali.

Ale zpět k firmě Mostra Investment z Tichého oceánu. Ta vlastnila v době vyšetřování dva účty ve Švýcarsku – u Credit Suisse a SG Private Banking, přes které peníze podle žalobců tekly. Oba účty, na kterých bylo uloženo celkem 153 milionů korun, 20 tisíc dolarů a 53 tisíc eur, nechal švýcarský soud obstavit.

Prostřednictvím zmíněných kont došlo podle žalobců k vyplacení 380 milionů korun a v roce 2007 k přijetí cenných papírů v hodnotě 52, 5 milionů korun a 7,6 milionů dolarů.

Podle prokurátorů přitom musel Diviš a ostatní vědět, nebo předpokládat, že dotyčné prostředky “pocházely z trestných činů spáchaných na úkor společnosti MUS a českého státu.” A akceptovali tak převody, o kterých věděli, že “slouží k bránění identifikaci trestného původu, odhalení nebo zabavení.”

Pikantní je, že navzdory odsuzujícímu verdiktu, požadovala společnost Mostra Investment Ltd. po soudu, aby byla švýcarská prokuratura a Czech Coal Services AS coby žalující strana odsouzeny k zaplacení 860,4 tisíc švýcarských franků (v přepočtu 20,8 milionů korun) “odpovídající ušlému zisku v souvislosti s investicemi plánovanými touto společností od 20. ledna 2011,” uvádí se v rozsudku. Soud návrh zamítl.

Stejný mustr

Stejně jako se švýcarská policie zabývala ovládnutím MUS, prověřovala také hypotézu, že podobným způsobem mohli bývalí manažeři získat vliv také v plzeňské Škoda Holding. Ve Švýcarsku byli kvůli tom obžalováni, soud ale nakonec v této části kauzy bývalé manažery obvinění zprostil.

Podezření poté prošetřovala ještě také česká policie, ta ale případ odložila bez obvinění.

Z původního strojírenského gigantu Škoda Holding nyní zbyla pouze společnost Škoda Transportation. Tu v roce 2002, v éře generálního ředitele Martina Romana, koupila neprůhledná švýcarská společnost Appian Machinery, za kterou jednal Diviš se Čmejlou. Spekulovalo se, že vlastníkem mohl být právě pozdější šéf skupiny ČEZ Roman.

V září 2010 pak oznámili manažeři Krsek, Korecký, Čmejla a Diviš, že společnost od Škoda Holdingu kupují. V obchodním rejstříku ale byla coby vlastník uvedena kyperská společnost Skoda Industry (později přejmenovaná na CEIL).

Dvě třetiny akcií vlastnila tehdy společnost Conitor Terra Ltd z daňového ráje na ostrově Guernsey a zbylé akcie patřily firmě Maranex Finance Ltd z Marshallových ostrovů.

V letech 2010 až 2013 vyplatila Škoda Transportation svým vlastníkům skrytým ve spleti společností v daňových rájích dividendy v celkové výši přes 16 miliard korun.

Eliška Hradilková Bártová pro Ústav nezávislé žurnalistiky