Podle plánu se nejdříve od nosiče oddělily pomocné vzletové stupně, takzvané boostery, které takřka současně dosedly na přistávací plochu ve vesmírném středisku na Floridě. O něco později se odpojil i první stupeň centrální části, který měl přistát na plošině v Atlantiku.

Podle Muska ale při návratu tohoto stupně došlo palivo, které bylo nezbytné pro zpomalení a řízené dosednutí. Dodal, že stupeň narazil na hladinu oceánu zhruba sto metrů od plošiny rychlostí asi 500 kilometrů v hodině.

Dvě z devíti motorových trysek spolu s několika částmi raketového stupně byly při nárazu vymrštěny na palubu plošiny. "Vypadá to, že to bude pozoruhodná nahrávka, pokud tedy kamery rovněž nevybuchly," dodal Musk k neúspěšnému přistání.

Stav obou boosterů je naopak podle Muska v pořádku, takže by mohly být znovu použity. To se ale pravděpodobně nestane, neboť jde o starší verze, které již společnost SpaceX nahradila novými, a navíc je již jednou v roce 2016 použila. Sledovat simultánní přistávání stupňů na Mysu Canaveral bylo podle Muska asi nejvíce vzrušující věcí, jakou kdy viděl.

Padesát na padesát

Musk se před startem rád nechal slyšet, že existuje šance padesát na padesát na úspěch zkušebního letu. Prý jsme se však měli dívat tak jako tak – i kdyby něco nevyšlo, bude z toho alespoň parádní ohňostroj! Taková rétorika, kterou jako by si Musk vypůjčil od komiksového miliardáře Tonyho Starka, se podepsala i nad užitným nákladem, který měl Falcon Heavy vynést.

Zatímco první zkušební let lodi Dragon a zároveň druhý let nosiče Falcon 9 vynesl v roce 2010 na oběžnou dráhu kolo sýra Le Brouère, úterní let měl mnohem fortelnější náklad. Na vrcholku Falconu Heavy byl aerodynamickým štítem ukryt elektromobil Tesla Roadster, produkt společnosti Tesla také patřící Muskovi.

A tentokrát se létající vtípek nepodívá jenom na oběžnou dráhu Země. Ve středu zhruba ve čtyři hodiny ráno našeho času byl Roadster urychlen mimo gravitační dosah Země. Během šesti měsíců by měl minout oběžnou dráhu Marsu a dostat se na protáhlou dráhu kolem Slunce. V nejvzdálenějším bodě Roadster skoro dosáhne na oběžnou dráhu planetky Ceres.

Neméně podstatné jsou i další charakteristiky letu – především působivě synchronizované přistání obou bočních stupňů. Přistávání prvních stupňů Falconu 9 se již stalo rutinou. I když prostřední stupeň přistání tentokrát nepřežil, dva ze tří zachráněných nosičů jsou i tak velmi dobrý výsledek.

Společnost si od zachraňování prvních stupňů slibuje výrazné snížení ceny letu do kosmu a zdá se, že plán vychází. Konec konců, s Falconem Heavy letěly dva již jednou použité stupně! Duální přistání dvou stupňů však bylo přesto novinkou, která nám díky živému přenosu dala ochutnat kosmonautiku 21. století.

Právě tak by se ostatně dal charakterizovat celý úterní let – cosi dávající příslib věcí příštích. Muskovi se daří dát lidem pocit, že konečně dochází na naplnění někdejších vizí budoucnosti kosmonautiky. Občas tak činí i na první pohled infantilními nápady, jako vypuštěním silničního vozidla do vesmíru.

Právě takové ideje se však ve věku internetu šíří rychlostí blesku. Jindy se však Musk nechá slyšet stranou svých plánů na kolonizaci Marsu, a je jasné, že vtípky jsou jenom polovinou jeho komunikace s veřejností. Ta druhá polovina totiž připomíná nefalšované sci-fi vize, které brali vážně lidé naposledy v 60. letech po úspěchu Apolla 11.

Odhlédneme-li ale od perfektního Muskova PR, ty největší věci nás s Falconem Heavy teprve čekají.

V nosnosti zatím nemá konkurenci

Příštího startu Falcon Heavy bychom se měli dočkat do půl roku. Vynést by měl buď satelity pro americké letectvo, anebo obří ArabSat 6A. I proto ostatně v úterý druhý stupeň vynesl Roadster přímo na geostacionární dráhu, odkud se teprve vydal k Marsu. Musk tím zákazníkům dával najevo, že jeho raketa umí něco navíc. Na každý pád se zdá, že i Falcon Heavy nebude ani při své síle mít o zákazníky nouzi.

Momentálně dovede Falcon Heavy na nízkou oběžnou dráhu vynést zhruba 63 tun. Jen pro srovnání, evropská Ariane 5 zvládne vynést jenom 16 tun, ruská Angara A5 umí 24 tun a americká Dealta IV Heavy až 28 tun.

Falcon Heavy je tedy doslova milníkem. Vracíme se s ním do éry supernosičů schopných při jediném letu vynést velmi hmotný náklad. Na rýsovacích prknech jsou sice i silnější rakety – SLS by mohl vynést 130 tun, čínský Dlouhý pochod 9 až 140 tun, Muskův znovupoužitelný BFR snad i 150 tun.

Funkční Falcon Heavy je zde ale již dnes, zatímco jeho konkurenti budou zřejmě startovat nejdříve do 10 let. SpaceX navíc starty zvládne levněji. V tom mu bude v dohledné budoucnosti konkurovat zřejmě jen plánovaný nosič New Glenn od Blue Origin.

Ručník vhozený do ringu NASA

To vše nabízí paletu nových možností nejen pro vojáky a soukromý sektor, ale i pro nové kosmické kolumbiády. Jediný start SLS by měl vyjít až na miliardu dolarů. Falcon Heavy by ale mohl poloviční náklad vynést jen za 100 milionů dolarů.

Hmotnost samozřejmě není vše, Falcon Heavy bude mít problém vynášet prostorově rozměrnější náklad. Vláda Donalda Trumpa ale zaměřuje svou pozornost k Měsíci, a Falcon Heavy by při správně zvolené taktice mohl napomoct dílčím vítězstvím v návratu na Lunu dříve a levněji, než na kolik vyjde dosavadní program NASA.

Krom toho nosič otevírá rovněž nové možnosti pro vysílání velkých sond k okraji sluneční soustavy. Od konce letů Saturnu V, který dostal lidi na Měsíc poprvé, agentura jednoduše neměla k dispozici takto silnou a zároveň levnou raketu. Paradoxem je, že budoucí mise na soukromníky doposud nespoléhaly. To by se nyní mohlo začít měnit. 

V nynější euforii i budoucích možnostech se však ztrácí ještě jeden poslední a dost možná nejvýznamnější prvek úterního letu – totiž skutečnost, že si soukromá společnost může dovolit na svém těžkém nosiči vyslat náklad za oběžnou dráhu Marsu.

Jistě, SpaceX si bohatě užívá vládních zakázek a nebýt prvotní injekce NASA, SpaceX by zřejmě nepřežila krušné začátky. Její nynější úspěch a existence je ale dokladem, že soukromým společnostem skutečně patří budoucnost kosmonautiky.

Elon Musk tak nyní drží v rukou všechny trumfy, konkurence jej teprve pomalu dohání a bude velmi zajímavé sledovat, jak na jeho dominanci budou reagovat plány vlád i konkurentů – a jak rychle překoná sám sebe skrze vývoj BFR. Jak totiž zaznělo, SpaceX by svůj supertěžký nosič, který by Falcon Heavy víc než dvakrát překonat a mohl by vyslat k Marsu až 100 lidí najednou, ráda začala v první verzi testovat již příští rok.

I kdybychom si ovšem na výsledek znovu počkali o pět let déle, než bylo původně v plánu, za realizaci vize, na níž kosmonautika čeká od roku 1969, by to přesto stálo.