Komunikace mezi Janou Nagyovou a generálem Páleníkem, šéfem vojenského zpravodajství, měla probíhat velmi čile. Jen v kauze sledování premiérovy manželky se mělo jednat o třicet SMS a hovorů. Páleník při nich používal služební šifrovaný telefon, který nelze odposlouchávat, ale neuvědomil si, že Nagyová nemá stejný přístroj a policisté se tedy z jejího telefonu dostanou ke všem hovorům a SMS, které s ní měl.

Například i SMS, při které si Nagyová stěžovala na neprofesionalitu sledovatelů, neboť si jejich činnosti všiml premiérův řidič a vše jí jako své nadřízené ohlásil. Páleník obratem odepsal, že agentům bylo „vytknuto odhalení“.

Páleníkovy rozkazy plnil jeho ochotný podřízený, plukovník Jan Pohůnek. Vyšetřovatelé se domnívají, že jeho motivem byla obyčejná vděčnost. Právě Páleník totiž dlouholetého operativce povýšil do řídící funkce, přičemž nikdo tak úplně nechápal, proč. Bezvýrazný muž totiž neměl na kontě žádný významnější úspěch. Podle detektivů měl být Pohůnek kromě Páleníka jediným, kdo věděl, o co se jedná. Jeho podřízení dostali pouze příkaz sledovat určenou osobu.  

Nemohlo se jednat o první akci

Odborníci na zpravodajství především nevěří, že by se jednalo o první podobnou „partyzánskou“ akci generála Páleníka. Zejména proto, že byla spuštěna pouhých osm dní předtím, než měl opustit velení vojenské kontrarozvědky a již se vědělo, že přechází do čela Správy hmotných rezerv.