Torbjørn Pedersen opustil svou práci v lodní dopravě a logistice a 10. října 2013 vyrazil do světa jako vyslanec dobré vůle Dánského červeného kříže. Do rodného Dánska se však vrátil po dlouhých deseti letech, píše CNN.

Čtyřiatřicetiletý muž si vytyčil cíl navštívit všechny země na světě. Stanovil si přitom několik pravidel: nelétat letadlem, v každé zemi strávit alespoň 24 hodin, a hlavně se nevrátit domů, dokud neprocestuje opravdu každý stát.

Pedersen se také snažil vejít do rozpočtu dvaceti dolarů na den (asi 440 korun). Cíle dosáhl až letos v květnu: navštívil totiž Maledivy, v pořadí 203. a svou poslední zemi. OSN uznává jen 195 suverénních států, Pedersen ale navštívil i ty částečně uznané.

Na Maledivách svůj triumf oslavil, vrátil se lodí na Srí Lanku a odtud do Malajsie. Tady se nalodil na obří kontejnerovou loď a 26. června dorazil do přístavu Aarhus na východním pobřeží Dánska. Zde ho čekalo slavnostní přivítání.

Čekala zde na něj rodina a dalších 150 fanoušků, kteří sledovali Pedersenův blog a dobrodružná videa z cest. Vyhlížela ho i jeho manželka, s níž se virtuálně oženil, když zůstal během pandemie uvězněný v Hongkongu.

Nejhorší i nejlepší období v životě

Pedersen původně neplánoval cestovat celých deset let. Potkala ho ale nejedna komplikace. Cestování o měsíce prodlužovalo pomalé vydávání víz v blízkovýchodních státech a jednou onemocněl malárií. Pandemie však jeho plány zasáhla nejvíce: Zůstal kvůli ní v roce 2020 uvězněný v Hongkongu na celé dva roky. Ke splnění cíle už mu přitom nezbývalo mnoho. Podle svých slov bojoval s vlastní vůlí a zvažoval, zda to devět zemí od cílové čáry nemá vzdát.

Po svatbě ho alespoň mohla navštívit jeho novomanželka, s níž tam strávil stovku krásných dní. Navíc si v Hongkongu zařídil nový život a získal přátele. Když nad tím přemýšlel, paradoxně označil tohle období za nejhorší i nejlepší v životě.

Hongkong opustil loni 5. ledna, když vyrazil do Pacifiku. Covid však výpravu komplikoval dál. Během cest do zemí jako Palau, Austrálie, Nový Zéland, Samoa a Tonga čelil Pedersen odporu v důsledku vyhlášeného stavu nouze. Kvůli covidu ho žádný ze států nechtěl pustit do země. „Když jsem jel na Tongu, byl jsem v kontaktu s ministerstvem zdravotnictví, námořnictvem i armádou,“ přiznal cestovatel. Nakonec však jedné noci dostal e-mail od premiéra, který jeho vpuštění do země povolil.

Pedersen se na návrat domů připravoval dlouho. „Bylo to něco, na co jsem se hrozně dlouho soustředil. Moje rodina je na mě opravdu pyšná,“ zmínil cestovatel. Přiznal však, že návrat do Dánska stále zpracovává a teprve zjišťuje, co bude dělat dál.

A proč se vrátil domů na lodi, když letadlem by cesta byla snazší? Vracet se na lodi má historický smysl. Lidé ji mohou vidět na obzoru, stát a mávat, když přijíždí k molu,“ prohlásil oslavně Pedersen, který má nyní důležitý úkol: Dohnat ztracený čas s rodinou.