Je tomu šest let, kdy se po explozi potopila ropná plošina Deepwater Horizon v Mexickém zálivu. Média se tehdy předháněla, kdo přinese víc fotek rostoucí ropné skvrny. Titulní strany novin, hlavní zpravodajské relace v televizích a i sociální sítě denně chrlily zprávu za zprávou o ekologické katastrofě nevídaných rozměrů.

V kontrastu s ohromnou "ropnou podívanou" zůstal nedávný únik plynu v Kalifornii téměř bez povšimnutí. Přitom jen co do rozsahu byla tato katastrofa srovnatelná nebo dokonce závažnější než situace v Mexickém zálivu.

Denní dávka metanu jako z milionů aut

Když letos v říjnu začal u Porter Ranch z 62 let starého plynovodu unikat plyn, nikdo netušil, o jak rozsáhlý problém brzy půjde. Dva měsíce nikdo nereagoval, dokud si lidé z blízkého předměstí Los Angeles nezačali stěžovat na nevolnost, zvracení, krvácení z nosu, bolesti hlavy, vyrážky, dušnost, pálení očí, bolesti v krku a další zdravotní potíže.

A nebylo divu. Do ovzduší se denně dostávalo několik stovek tun zemního plynu, z toho jen metanu unikalo každý den přes 1200 tun. 

zdroj: YouTube.com

Magazín Time přirovnal denní dávku uniklého metanu k množství, které vyprodukuje 2,2 milionu krav či šest uhelných elektráren. Dopad na globální oteplování byl stejný jako v případě 4,5 milionu aut.

Zemní plyn navíc obsahuje i oxid uhličitý, ale v zásadně menším množství, které nemá na životní prostředí tak drtivý dopad jako metan.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat

Když se o úniku vyjádřil radní Los Angeles Mitchell Englander jako o "jedné z nejhorších přírodních katastrof v historii Kalifornie", rozsahu havárie ještě vydatně ubral. Podle odborníků to byl vůbec největší únik plynu v amerických dějinách. 

A zanechal taky daleko větší ekologickou stopu, než jaká zůstala po zmiňované ropné havárii v Mexickém zálivu. 

Plynovod provozovala společnost Southern California Gas Company (SoCalGas). Ačkoli k poruše došlo 23. října, firma vydala první varování až po měsíci. A teprve 6. ledna kalifornský guvernér Jerry Brown vyhlásil stav ohrožení a nařídil evakuaci 20 tisíc místních obyvatel. Do té doby totiž společnost dávkovala informace více než lakonicky.

I dnes tvrdí, že únik plynu (v objemu čtvrtiny roční produkce metanu celého státu Kalifornia) neměl takový dopad na životní prostředí, jak tvrdí ekologové. Podle ní nebyl uniklý plyn toxický a nezpůsobil obyvatelům zdravotní potíže, na které si stěžovali.

Betonová zátka, kterou se podařilo ucpat trhlinu, vyřešila aktuální havárii, ale ne její příčinu. Plynové potrubí je v některých případech starší i přes šedesát let, takže k podobné nehodě může dojít kdykoli. Společnost SoCalGas se snažila dosavadními tajnostmi a zlehčováním důsledků havárie relativizovat bezpečnostní riziko, kterým staré trubky zůstávají pro místní i nadále.

Když nejde o ropu, nejde o nic…

Ale vraťme se k původní otázce. Proč si tedy média plynového dramatu takřka nevšímala? Nehledejte za tím žádnou konspiraci. Odpověď je zřejmě pragmatičtější, než si myslíte. 

Plyn prostě nevidíte. A co oči nevidí, srdce nebolí. Únik plynu lze zachytit pouze infrakamerami. Zato hořící ropná plošina a ropná skvrna, co každý den polyká další stovky metrů čtverečních, to je vizuálně přitažlivá záležitost, v podstatě pravý opak "neviditelné" plynové katastrofy.

Na jedné straně je otrávené ovzduší bez žádných viditelných obětí, na druhé zase zvířata obalená ropou.

Koneckonců ani skleníkové plyny a globální oteplování, často zpochybňované jako pseudoproblém, naráží na relativní nezájem médií. A dokonce ani otrava ovzduší automobilovou dopravou nepřináší tak jednoznačný obraz poškození přírodního prostředí jako všudypřítomné znečištění černou kapalinou.  

V neposlední řadě jsou ropné společnosti pod daleko větším tlakem a vděčným terčem kritiky než plynařské společnosti. Pro média je jednodušší poukázat na ropné producenty jako jednoznačné škůdce, zatímco u doslova neviditelného plynu nelze jednoduše někoho obvinit.