William se narodil v New Yorku 1. dubna 1898 do rodiny ukrajinských přistěhovalců, jeho otec Boris Sidis byl uznávaný psychiatr a i matka byla lékařka. Pro rozvoj svých talentů měl ty nejlepší předpoklady – genetické vlohy a hlavně ambiciózní rodiče. Zejména otec Boris Sidis si ze synka udělal svůj vlastní experiment.  

Boris věřil, že u dětí se musí láska k poznání pěstovat už od kolébky. A taky na tom řádně pracoval – rodina utrácela obrovské částky za knihy a mapy, aby synka povzbudila v raném učení. Ať už za to může dril nebo otcova teze došla naplnění, v 18 měsících si malý William místo prohlížení leporel jako ostatní děti četl deník The New York Times.

Rodiče byli nadšení, že se jim narodil génius a informace do malého človíčka cpali pod tlakem. Vysloužili si za to sice nemalou kritiku z okolí, nicméně William v šesti letech plynule mluvil několika jazyky – kromě angličtiny a ruštiny ovládal francouzštinu, němčinu, turečtinu, latinu, řečtinu, hebrejštinu či arménštinu.

V devíti letech se stal nejmladším studentem Harvardu, byť kvůli věku si musel na skutečný nástup počkat "až" do jedenácti. Když už ale nastoupil, rychle se rozkoukal, ve dvanácti letech přednášel v univerzitním Matematickém klubu čtyřrozměrné soustavy a v šestnácti absolvoval s vyznamenáním.

Dokonalý život co nejdál od matematiky

 "Chci žít dokonalý život. A jediný způsob, jak dokonalý život žít, je žít v ústraní. Vždy jsem nenáviděl davy," řekl tehdy novinářům mladík. Plán to byl hezký, ale kvůli jeho slávě ne zrovna uskutečnitelný. Navíc za ním stále stál jeho otec, který ho nenechal vyjet z naplánovaného životního scénáře.

Nalajnovaný plán se otci zvrhl na jaře 1919, když byl William zatčen za spoluúčast na socialistickém protestním pochodu. Byl odsouzen na 18 měsíců za napadení policisty, které ale nespáchal.

Když si odpykal svůj trest, rozhodl se konečně vzepřít svému otci a začít si žít podle svého – co nejvíce v ústraní. Mimo dosah rodiny a hlavně mimo obory. "Už jen při pohledu na matematický vzorec je mi fyzicky zle," svěřil se. Putoval mezi podřadnými pracemi, od účetního přes kontrolora sčítacích strojů až po různé sezonní brigády. Když ho někdo z kolegů poznal, dal výpověď a šel jinam.

Jeho prokletí v podobě geniality znásilněné otcovými ambicemi ukončilo krvácení do mozku v roce 1944. Možná nejinteligentnější člověk moderních dějin zemřel jako podřadný úředníček…