Chmelíčkova obhajoba ve stížnosti poukazovala na řadu polehčujících okolností, které soudy údajně nevzaly v potaz. Čin spáchal velmi mladý, přiznal se, projevil lítost a znalci se příznivě vyjádřili k možnosti jeho návratu do společnosti. Ústavní soudci ale nenašli důvod k zásahu.

"Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání 15 let, tedy na samé spodní hranici trestní sazby, která činila 15 až 20 let nebo výjimečný trest," stojí v rozhodnutí senátu se zpravodajkou Michaelou Židlickou.

Inspiroval se filmem

Chmelíček čin spáchal předloni na sídlišti v Praze-Stodůlkách, a to jen těsně po dosažení plnoletosti. Podle spisu si po vícerém zhlédnutí filmu inspirovaného takzvanými orlickými vraždami chtěl vyzkoušet, zda dokáže někoho zabít. Nejprve se rozhodoval mezi svou babičkou a dědečkem, nakonec zvolil kamarádku. Navštívil ji proto doma.

Nejprve ji podle obžaloby škrtil vodítkem na psa. Když ztratila vědomí, uhodil ji notebookem do hlavy, pobodal nůžkami a krk jí probodl kuchyňským nožem. Podle znalce jen příznivou shodou okolností nezasáhl životně důležitou tepnu či jiné orgány. Poté jí odcizil ledvinku s penězi, vodní dýmku a další věci.

Neukončený osobní vývoj

Napadená dívka se po Chmelíčkově odchodu probrala z bezvědomí a s nožem zabodnutým v krku hledala pomoc u sousedů. Ti přivolali lékařskou pomoc a do příjezdu záchranky se o ni postarali.

Chmelíček si původně vyslechl osmnáctiletý trest vězení. Vrchní soud v Praze pak trest snížil o tři roky a poslal Chmelíčka do vězení s mírnějším režimem. Pomohlo mu to, že se přiznal a projevil lítost. Navíc znalecký posudek popsal Chmelíčka jako rozumově nezralého člověka s dosud neukončeným osobnostním vývojem.