Magazín

Podnikatel Jiří Malík žaluje ministerstvo financí o vydání své firmy zabavené daňovým úřadem v roce 1998 a o restituci svého majetku. Celkově může jít o sumu převyšující miliardu korun, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Někdy by se mohlo zdát, že v Trumpově Americe není místo pro jinakost. Většinu vládních postů zastávají postarší bílí muži s milionovým nebo rovnou miliardovým majetkem a nový americký prezident dělá všechno pro to, aby zemi zbavil nenáviděných imigrantů. Usnadnil proto deportace, slibuje postavení zdi na hranici s Mexikem a exekutivním příkazem se pokouší zastavit příchod uprchlíků i všech občanů ze sedmi převážně muslimských zemí.

Přestože do Řecka proudí miliardy z mezinárodních fondů, k obyčejným lidem se nedostanou. Navíc kvůli nařízeným tvrdým úsporným reformám stále více lidí končí pod hranicí chudoby. Nejhůř jsou na tom senioři, kterým musí charita nejen dávat potravinové příděly, ale leckdy i pomáhat s platbami za nájem a elektřinu, aby neskončili na ulici. 

Pokud vám snad loňského podzimu unikl dokument České televize s názvem Muž z obrazu, rozhodně si ho z archivu České televize pusťte. Seznámíte se tak s fotografem, filmařem a etnografem Vladimírem Kozákem, jehož unikátní etnografické sbírky a materiály ze života jihoamerických indiánů mohly být dnes chloubou českých a moravských muzeí. Bohužel, nestalo se tak.

Ještě loni vládl v tomto jihosúdánském městečku a jeho okolí relativní klid, ale v létě tam propuklo peklo, které pokračuje dodnes. Od loňského léta uprchlo z Jižního Súdánu do sousední Ugandy přibližně půl milionu lidí. V zemi zmítané občanskou válkou hrozí genocida. 

Všichni vědí, že na internetu často plýtvají časem na sociálních sítích a že jsou na svých chytrých telefonech závislí. Představa, že bychom se měli na pár hodin odpojit, v nás vzbuzuje abstinenční příznaky. Vědci pro to už mají dokonce i termín: digitální úzkost.

Pokud manžel svou ženu pravidelně dostatečně nebije, začíná pochybovat o jeho lásce. Domácí násilí je v Mauritánii vnímáno jako manželská tradice, lék na všechny problémy a hlavně jako důkaz "nehynoucí lásky".

Kolem roku 1900 byla nenávist vůči Židům ve Francii a Rusku mnohem výraznější, než v Německu. Jak je tedy možné, že holocaust nezačal právě třeba ve Francii? Odpověď hledá ve své nové knize německý historik Götz Aly.