Kdo jsou migranti prchající do Evropy za novými životy?

Staf Mustapha a další skupinka Ghaňanů, které potkal na cestě, strávili dlouhé měsíce putováním, aby se dostali do Evropy. Jejich cesta začala v roce 2013 a několik z nich nepřežilo kruté podmínky, které panují v poušti v Nigeru a Čadu.

Jestliže se zásoby jídla a vody někoho ze skupiny začaly ztenčovat, jiní se s ním příliš nechtěli dělit, protože se báli o své vlastní přežití. To ale znamenalo, že jste viděl, jak vaši přátelé umírají, uvedl Staf. "Nemohl jste nic dělat. Kdybyste se je pokusil zachránit, ocitl byste se sám v nebezpečí a také byste zemřel. Tak to prostě bylo. Většina našich přátel zemřela v poušti," dodal.

Stafova strastiplná cesta po moři

Staf a jeho kamarád Ali uvedli, že po dosažení pobřeží Libye se vydali na malé gumové lodi spolu s dalšími asi 50 lidmi do Turecka. Ali pašerákům za plavbu zaplatil 700 eur (asi 19 tisíc Kč), jiní prý i více. Na lodi nebyl žádný navigátor ani kormidelník, migranti byli ponecháni napospas svému osudu.

Poté co se dostali do Řecka, Staf ještě pokračoval do Makedonie. Nyní se ale dostal do rukou pašerácké skupiny, která prý chce peníze za to, aby ho pustila. Podmínky, ve kterých žije, jsou prý velmi špatné, mnoho migrantů přebývá v místnostech bez světla a elektřiny.

Příběh Ahmada Latífy a jeho rodiny

Latífa, její manžel Ahmad a tři synové Karím (12), Hamzá (7) a Adam (2) uprchli letos v dubnu ze Sýrie, aby se pokusili najít si lepší život v Evropě. Rodina pocházející ze syrského Dará strávila na cestě dlouhé měsíce. Pohybovali se i podzemními tunely a přes Středozemní moře se dostali na dvou lodích, první z plaveb přitom skončila neštěstím.

Latífa popsala, v jakém šoku rodina byla, když zjistila, že loď, která je má odvézt na řecký ostrov Leros, je jen šest metrů dlouhá a z gumy. "Bylo nás 40 lidí se zavazadly. Jakmile jsme nastoupili, věděli jsme, že se potopí," uvedla Syřanka. Jak rodina předpověděla, loď se dostala u břehů Řecka do problémů, takže migranti museli zavolat pobřežní stráž a žádat o pomoc.

"Vyhodili jsme naše zavazadla z lodi a skočili do vody, kde jsme pak byli asi dvě hodiny," dodala. Na místo dorazila jak řecká, tak turecká pobřežní stráž. Ta turecká ale přijela první a vrátila běžence na turecké pobřeží.

"To bylo nejhorší, byli jsme promočení a byla nám zima. A neměli jsme žádné přikrývky," říká Latífa a stěží zadržuje slzy. Rodinu to ale neodradilo, toužila se do Evropy dostat. Druhý pokus byl již úspěšný a oni se mohli zaregistrovat u řeckých úřadů. Poté se dostali do Makedonie, Srbska a do Německa, kde nyní žijí.

Pouť Umm Mutasínové a jejích dětí

Umm Mutásímová utekla ze své rodné země kvůli pokračující občanské válce. Žila se svým manželem abú Nimrem (42), jeho druhou ženou, 15 dětmi a manželovou matkou na venkově poblíž Damašku. Když rodina přišla o své živobytí a dům kvůli bojům, starší synové se rozhodli utéct - do Belgie a do Turecka.

Situace v zemi se zhoršovala a v červenci roku 2013 se abú Nimr a umm Mutásímová rozhodli uprchnout do egyptské Alexandrie. Na cestu se vydali s abú Nimrovou matkou, šesti dcerami a dvěma nejmladšími syny.

V Egyptě ale nastal boj o přežití a když jeden ze starších synů odjel do Evropy a usadil se v německém Berne, umm Mutásímová ho se dvěma dcerami ve věku 11 a 16 let chtěla následovat. Ve Středozemním moři strávili tři dny, než se dostaly na italský ostrov Lampedusa.

"Plavily jsme se v noci, byly tam ženy a děti," popsala umm Mutásímová. "Dohodly jsme se s pašeráky, že na lodi nemůže být více než 200 lidí. Když jsme ale nastoupily, počet lidí byl šokující, bylo jich tam více než 500. Byly jsme vyděšené, příliv byl obrovský. Byla to šílená cesta. Nikomu bych to nepřála," dodala.

Abú Nimr, který zůstal v Alexandrii, popsal, jak téměř zešílel strachem o svou rodinu. Tři dny zůstával na pobřeží, dokud se nedozvěděl, že jsou v pořádku. Nyní doufá, že bude moci dorazit za svou ženou a dcerami, které si chtějí vybudovat nový život v Německu.