Dnes je pátek 29. března 2024., Svátek má Taťána
Počasí dnes 14°C Oblačno

EU – počet firem v insolvenci stoupl o 11 %

EU – počet firem v insolvenci stoupl o 11 %
Placeholder | zdroj: tisková zpráva

Mít včas a v plné výši zaplacené své pohledávky je snem vedení každé evropské společnosti, realita je však jiná.

Převzato ze serveru Finance.cz

Počet firem v Evrospké unii, které jsou v insolvenci a nejsou schopny hradit své závazky, stoupl v roce 2008 oproti roku 2007 o 11 %, kvůli čemuž přišlo o práci 1,5 miliónu lidí. V Česku stoupl počet insolventních firem o 6,2 %. Jsou však země, kde jsou údaje za rok 2008 lepší než v roce 2007 – Nizozemí či Švýcarsko. Důležitost řízení pohledávek Do insolvence se firmy dostanou dvojím způsobem, buďto jejich hospodářská situace je špatná a delší časové období hospodaří se ztrátou, která nelze pokrýt z vlastních zdrojů nebo se do insolvence mohou dostat společnosti, které nemohou platit své závazky (i když vykazují neustále zisk) z důvodu nehrazení faktur jejich odběrateli. Právě druhotná platební neschopnost je problémem mnoha evropských společností. Všechny úspěšné firmy jsou nuceny věnovat všem svým odběratelům vysokou pozornost a péči. Problémy s úhradami faktur majoritního odběratele totiž vedou okamžitě k finančním problémům. Výkon každé firmy nekončí vystavením faktury, ale až inkasem. Téměř 172 tisíc insolventních firem Dle každoročně zveřejňované studie společnosti Creditreform „Insolvenzen in EU 2008/2009“ bylo na konci roku 2008 v Evropské unii (bez Rumunsku, Bulharska, Kypru, Malty, ale za to s Norskem a Švýcarskem), téměř 172 tisíc společností, které byly v insolvenci. Trend z posledních tří let, kdy každoročně tento počet klesal se tak zastavil a údaje za rok 2008 jsou nejhorší za poslední tři roky – obdobná situace však byla již v roce 2005. Nejvíce vzrostl počet firem v insolvenci ve Španělsku (vzrůst o 138,6 %) a v Irsku (o 120,8 %) a Dánsku (o 54,5 %). Naopak ve čtyřech zemích dokonce klesl počet firem v insolvenci – v Nizozemí, Lucembursku, Švýcarsku a Polsku. Nejvíce firem v insolvenci na 10 tisíc firem je v Lucembursku (233), Rakousku (224) a Francii (215). Nejdéle na platbu čekají Italové Ze západoevropských zemí nejdéle na platbu za poskytnuté zboží či služby čekají italské firmy, v průměru 92 dní (obvyklá lhůta splatnosti činí 66 dní a 26 dní činí průměrná délka zpoždění platby). Následují francouzské firmy (celkem 58 dní při 14 dnech zpoždění), britské firmy (celkem 53 dní při 19 dnech zpoždění), belgické firmy (celkem 48 dní při 15 dnech zpoždění). Nejrychleji a velmi často včas hrazí své závazky skandinávské společnosti. Platební morálka firem v Česku je v porovnání s ostatními vyspělými evropskými zeměmi horší. Platby po lhůtě splatnosti jsou denní samozřejmostí a faktury s měsíčním zpožděním a delším nejsou ničím mimořádným. Jak jsou na tom evropské ekonomiky se dozvíte rovněž v článku Jak „šlapou“ evropské ekonomiky? Při konkurzu na věřitele mnoho „nezbude“ Většina společností, které nejsou schopny delší dobu řádně a včas hradit své závazky, se dostanou do konkurzu. Buď ho na sebe prohlásí sama společnost nebo některý z věřitelů. Právě délka konkurzu a jeho návratnost je největší rozdíl mezi západní a východní Evropou. V Česku totiž přihlašují věřitelé většinou své závazky do konkurzního řízení, aby měli doklad k oprávněnému odpisu své pohledávky. V západní Evropě však činí návratnost z úpadkových společností přes 80 % (v Česku cca. necelých 25 %). Hlavním důvodem je především rychlost, s jakou dochází k prohlášení konkurzu soudem a prodeji konkursního podniku či jeho částí. Vždyť průměrná délka konkurzního řízení v Irsku, Belgii, Finsku a Norsku se pohybuje okolo půl roku, což je ve střední Evropě něco těžko představitelného (zde je delší než 5 let). Hrozbou věřitelů je i inflace. O tom, jaké byla v roce 2008, se dočtete v článku EU: inflace v roce 2008 byla vysoká. Česko – mimosoudní vyrovnání je výhodnější V Česku trvají obchodní spory na západoevropské poměry dlouho (např. země Beneluxu či Skandinávské země). Soudní spory navíc nejsou levnou záležitostí, navíc časově náročné a soudní usnesení, že nám má dlužník zaplatit ještě zdaleka neznamená, že tyto peníze přijdou na naše bankovní konto. V případech, kdy je to trochu možné, je pro výhodnější se s dlužníkem domluvit na mimosoudním vyrovnání – např. formou splátek, protislužbou…, protože i v tomto případě může být poslední splátka zaplacena dříve než vymožení soudní cestou.