Člověk se sice chtě nechtě stýká s mnoha jinými živočichy, nejčastěji však jeho interakce patří dvěma druhům - domácím psům Canis familiaris a kočkám Felis catus. Zatímco psy naši předci domestikovali před 14 až 35 tisíci lety, u koček proběhla domestikace - skoro se u toho pojmu jeden až zarazí - zřejmě jenom pár tisíc let nazpět se šířením zemědělství. Tomu dílem odpovídá i odlišná povaha našeho vztahu k oběma druhům. Například zatímco psi na své jméno až fanaticky slyší, v případě koček je to o něco složitější.

Chování psů může lidem někdy připadat podivné – konec konců, potřebu značkovat si své území močí jsme jako civilizace již dávno překonali! Při bližším pohledu se však mohou občas vyjevit nápadně podobné detaily. Nejnovější práce sledující chování menších psů tak přišla s možným zjištěním, podle něhož se i při značkování dá poměrně efektivně lhát a odstrašovat soupeře - stačí mířit vysoko!

Tenhle kulinářský zlozvyk zná skoro každý majitel psa. Koprofágie alias pojídání výkalů sice není zdaleka jenom psí hobby, známe jej mimo jiné třeba i ze světa hmyzu, právě u nejlepších přátel člověka však tyto gurmánské preference také nejvíce zarazí. Co však psy skutečně ke koprofágii motivuje? Na to si posvítila nedávná veterinární studie a došla ke skoro až dojemnému vysvětlení.

Začíná to jako v pohádce, ale tahle je spíš pro dospělé, protože má smutný konec. Bylo nebylo. Za sedmero skalami, sedmero ledovci a sedmero závějemi v jedné vesničce na Aljašce měli tuze hodného starostu. Ale tenhle starosta nebyl jako ostatní starostové. Moc toho nenamluvil… vlastně v životě neřekl ani slovo. Byl to takový tichošlápek. Rád si pospal… vlastně spal skoro pořád. Říkali mu Stubbs. Nikdo nikdy nevěděl, jestli to bylo jméno, příjmení nebo přezdívka. Prostě Stubbs. Teď po dvaceti letech věrné služby zemřel a vesničany to zarmoutilo natolik, že se rozhodli už nikdy nepostavit žádného nového kandidáta na starostu. Stejně by nemohl být lepší než pan Stubbs.

To, co si myslíme o domestikaci kočky, je jedna věc, ale co by nám o tom pověděly šelmy samy, může být pohádka úplně jiná. Není sporu o tom, že ochočení koček probíhalo jinak než třeba u psů a naše malé domácí společnice si uchovaly daleko více rysů svých divokých předků. S jejich původem je to ovšem složité a příliš jasno v něm neudělaly ani moderní výzkumy. Začíná se ale blýskat na lepší časy. 

Staré pověry o tom, že nosí smůlu, mění černé kočky v nechtěná zvířata, která v útulcích leckdy stráví celý život. Lidé dají raději přednost mourovaté nebo exoticky vypadající kočce. I proto existuje hned několik organizací a projektů, které se snaží pověst černých koček u lidí napravit. 

Americká alternativní taxislužba Uber během dnešního Národního dne koček nabízela ve Spojených státech a v Kanadě netradiční službu. Milovníkům koček nebo lidem, kteří se cítili smutně, osaměle či ve stresu přivezla skupinku koťat, se kterou si mohli na chvíli pohrát. Poněkud kontroverzní akce ale měla i charitativní podtext - "mazlící poplatek" šel na konto útulků, navíc několik koťat našlo nové majitele, píše britský server Telegraph.

Když se dva lidi hádají, často jejich partnerství okolí připodobňuje ke vztahu psa a kočky. Je všeobecně známo, že se tyto dva domácí mazlíčkové málokdy snesou. Existují ale případy, které jsou roztomilou výjimkou. Jako například dvojice z tohoto článku.