Lze i lépe. Na jednu stranu na politiky nadáváme, že jsou neschopní. Na druhou stranu od nich čekáme, že když přijde nějaká přírodní katastrofa, tak nám pomůžou. Že tu povodňovou vlnu zastaví, nebo že nás alespoň přijedou utěšit. V Británii nyní povodně jsou – a mohou být poučením pro české lídry. Překvapivě tím, že premiér Johnson k povodním vůbec nevyrazil, píše Petr Bartoň na webu Hlídací pes.

Požáry v Austrálii překonávají vše, co dosud obyvatelé pátého kontinentu zažili. Vytvořily si vlastní podnebí a přemisťují se takovou rychlostí, že jsou nepolapitelné.

Italské Benátky se opět potýkají s extrémními záplavami, největšími od roku 1966. Voda stoupla téměř ke dvěma metrům.

Amazonské pralesy označované za "plíce planety" jsou v plamenech. Požáry se zhoršily natolik, že se dostaly na přední stránky světových médií a vyvolaly ve světě protesty. Letos je totiž situace výrazně horší než loni a může za to mimo jiné kácení kvůli zemědělské půdě. 

Po bitvě je samozřejmě každý generál. Ale katastrofě nezabrání ani sebelepší technika, když proti ní stojí liknavost a nezodpovědnost. Větru a dešti sice neporučíme, ale musíme se před nimi umět schovat.

Lidská historie umí čas od času připomenout krutosti, vedle nichž blednou i nejbujnější fantazie mistrů hororu. Příkladem je nejnovější nález archeologického týmu na severu Peru: Dosud největší obětiště dětí na celém jihoamerickém kontinentu. Při zřejmě jediné události zde zemřelo na 140 dětí.

Může Bůh nějakým způsobem vyjadřovat svá politická stanoviska? Podle několika spikleneckých teoretiků a náboženských fanatiků ano. A dělá to prostřednictvím přírodních katastrof. Vždyť už se to koneckonců osvědčilo za biblických časů při potopě světa, tak proč ne teď? Třeba zrovna pomocí hurikánů. Populární američtí televizní kazatelé to přece musí vědět nejlépe.

Letošní 12. říjen bude zlomový nejen pro tým astronomů vědce Vishnu Reddyho z Arizonské univerzity, ale možná i pro budoucnost života na Zemi. Reddyho tým totiž na skutečném průletu malého asteroidu jménem 2012 TC4 otestuje postupy sledování tělesa i komunikaci mezi různými pracovišti, jako kdyby se 2012 TC4 chystal srazit se Zemí. Zní to triviálně, v reálu jde ovšem o nejvýznamnější krok vstříc obraně před asteroidy za velmi dlouho dobu.