osobnost

Říká se, že oknem do duše jsou oči. Znáte ale ten moment, kdy se někdo jen ozve a vy hned víte? Jedno „ahoj“ a je jasné, že má špatnou náladu. Nebo že se zamiloval. Nebo že plakal. Ani se nemusíte dívat, stačí poslouchat. Ne co říká, ale jak. Barva hlasu, rytmus, melodie, výška i chvění dokážou prozradit mnohem víc, než bychom řekli konkrétními slovy a nemusíme být fonetičtí experti.

Zkuste si představit, jak jste uvěřili tomu, že jste prostě „normální“- protože vás o tom přesvědčili ostatní. Možná jste ve škole dostávali trojky z matiky, takže se nikoho nenapadlo ptát, jestli náhodou nevnímáte úplně jiné vzorce- v hudbě, v barvách, ve slovech… A možná vaše genialita pořád někde tiše přežívá. Pod nánosem úkolů, konvencí, vzorců chování, tlaku okolí. Co kdyby šla ještě vytáhnout na světlo?