Katolický kněz Tomáš Halík upozorňuje na nebezpečí populismu, vyzdvihuje ochranu menšin jako to podstatné u demokracie a vymezuje se proti pojmu lid. Ve skutečnosti svými výroky dělá demokracii medvědí službu a populismus spíš posiluje.

KSČM si na svém dubnovém sjezdu vybere směr, jakým se bude ubírat. O post předsedkyně se uchází i europoslankyně Kateřina Konečná, která symbolizuje generační výměnu. Co by její zvolení znamenalo a jak radikální změna by to pro komunisty byla?

Čína má dlouhodobý problém s terorismem. Stovky lidí mají za poslední roky na svědomí útoky vedené příslušníky Ujgurů – muslimského etnika žijícího v západní čínské provincii Sin-ťiang. Právě na tento region cílí i propaganda ze strany tzv. Islámského státu, Al-kájdy a dalších. Rozhovory s ujgurskými bojovníky ale ukazují, že spíš než náboženský fanatismus je žene vidina samostatnosti.

"Digitální leninisté" v Číně zkoušejí nový druh absolutního dohledu nad společností. Má vyřešit dosavadní klíčový problém totalitních režimů – neschopnost v praxi skutečně řídit a sledovat veškerý život občanů. Změnit to mají nejmodernější technologie ve službách komunistické strany a vlády. Laboratoří těchto represí je provincie Sin-ťiang.

V brněnské čtvrti, které místní říkají Bronx, se nachází výjimečné muzeum mapující kulturu Romů. Unikátní není jen svými sbírkami a už vůbec svou existencí, zajímavé je také to, kdo ho navštěvuje. Romové o něj totiž nijak velký zájem nejeví. 

Když se v Evropě mluví o pravicových populistech, většinou zaznívají jména jako Marine Le Penová nebo Geert Wilders. To zřejmě přišlo jejich kolegům z Dánské lidové strany trochu líto, a tak se také ozvali. Troškaři rozhodně nejsou: chtějí, aby jim Německo vrátilo Jižní Šlesvicko.

Reorganizaci vládní agentury pro sociální začleňování, kterou provádí ministr Jiří Dienstbier, podporujeme, říká romský aktivista Ivan Veselý. Odvolaný ředitel Šimáček podle něj není příliš kvalitní, ale byl kdysi prolobbován Člověkem v tísni a Michaelem Kocábem. Proto je třeba změny.

Tváří v tvář rostoucím ultrapravicovým a xenofobním náladám stojí Evropa před historickým rozhodnutím, zda bude pokračovat v dosavadní letargii nebo se postaví čelem k vlastním chybám. Evropský strach z běženců totiž není ničím jiným než strachem Evropy ze sebe samé. Evropa se bojí vlastního multikulturalismu a neschopnosti prosazovat své hodnoty nejen ve světě, ale i na vlastním území. Nový nápor utečenců, kterému nyní Evropa čelí, ji nutí přehodnotit svůj dosavadní vývoj. Jinak ji její chorobná tolerance pohřbí.