Kdysi střídmá Čína začíná propadat konzumerismu. Nebo přinejmenším její část. Výraz "neviditelní chudí", který se šíří na čínském internetu, označuje v poslední době s nádechem ironie mladé lidi, kteří vydělávají více než 10 000 jüanů měsíčně (asi 34 000 korun), což je pro většinu Číňanů velmi slušný výdělek - ale zároveň jsou zvyklí ve velkém utrácet.

Tolikrát zatracovaná globalizace je zřejmě historicky nejúspěšnějším programem boje proti chudobě. Rozšíření ekonomické svobody a kapitalismus vytáhly za posledních 35 let téměř miliardu lidí z bídy. Ekonomická svoboda, nebo chcete-li kapitalismus či tržní hospodářství, jsou ale vždy logicky spojeny s materiální nerovností. Přesto se většině obyčejných lidí na Západě ještě nikdy nedařilo tak dobře jako nyní. Žijí si v podstatě tak, jako kdysi králové, jen s tím rozdílem, že nemají moc. Ta totiž patří výhradně takzvaným elitám. Z toho pramenící nevole občanů pak s úspěchem využívají populisté.

Smyslem postního měsíce ramadán má být návrat k původním hodnotám a střídmosti. Muslimové nesmějí přes den jíst a postí se i v dalších směrech. Jenže v Alžírsku, když dostanou po setmění příležitost se občerstvit, se ramadán mění ve svátek nehorázného obžérství a plýtvání. Můžou za to i vládní dotace.

Je myslitelná "nekonzumní" lidská společnost? Historik Frank Trentmann z Birkbeck College na Londýnské univerzitě tvrdí, že nikoliv. Lidská civilizace bez konzumu nemůže existovat a její jedinou alternativou je diktatura polpotovského střihu. Bez nakupování to zkrátka nejde.