Stát zvýší příspěvek na péči pro postižené. Příliš velký důvod k radosti to pro ně ale není. Alespoň pro ty, kteří nechtějí být nikomu přítěží a usilují o samostatný život. 

Český svaz bojovníků za svobodu, jehož čestným členem je i prezident Miloš Zeman, má problém. Ministr financí Andrej Babiš společně s ministrem obrany Martinem Stropnickým avizovali, že prošetří hospodaření svazu a přehodnotí jeho další podporu.

Umělci zveřejnili prohlášení Týdny občanského neklidu. Chtějí chránit demokratický charakter našeho státu a zdůrazňují, že do Ruska a Číny nepatříme. V případě nutnosti vyzývají ke stávce. Nakolik je akce adekvátní? Není poněkud přehnaná?   

Česká republika patří mezi nejvyspělejšími zeměmi světa mezi ty, kde se lidé nejméně zajímají o politiku – bezmála 60 %. Ukazuje to mezinárodní srovnání OECD (viz obrázek níže). Hůře je na tom ze čtyřiceti porovnávaných zemí jen Litva, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Petr Pithart pronesl v sále Rudolfina zásadní projev, který sice měl být především jakousi poctou zesnulému Václavu Havlovi, ale mnohem více se stal poselstvím živým, především našim politikům. Zazněla slova, která jinak slyšíme jen výjimečně, byl to zdvižený prst a varování, kam se naše země řítí a výzva, že je ještě čas s tím něco dělat. Pithart sklidil za svůj projev dlouhé ovace vestoje. Budou však následovat i nějaké činy? 

Mléko v igelitových sáčcích, mýdlo s jelenem nebo voda po holení Pitralon. Když obchodní řetězec Lidl začal loni na jaře zařazovat do svých tematických týdnů retro nabídku, zboží s původními etiketami mizelo z regálů rychleji než dětské oblečení před začátkem školního roku. 

Vražda jednatřicetiletého Zdeňka M. v Británii vzbudila v Česku ohromnou pozornost. Jistě, byl zabit český občan v cizině, to se vždy řeší hodně. Tentokrát však šlo o něco víc, než o smutný, leč běžný kriminální případ. Dokud se ovšem neukázalo, že českého občana nepřipravila o život neschopnost Britů rozlišit mezi Čechem a Polákem, ale obyčejná hádka. 

Případ "Autonomního sociálního centra Klinika" se zdá být z určitého úhlu pohledu jednoduchý a přesto se vleče, jako by za tím bylo něco víc, než prosté vyklizení prostor a nastolení práva. Ale co když potíž spočívá i v tom že Klinika je naopak nedostatečně radikální, nebo že se "kolektiv Klinika" snaží o kompromis mezi navzájem se vylučujícími postoji? Je Klinika skutečná alternativa, anebo se to má s alternativností Kliniky podobně jako s mexickým jídlem co si člověk může koupit u McDonald's? ptá se Ondřej Čapek na webu Hlídací pes.