Po teroristickém útoku, který před týdnem otřásl Londýnem, jsme opět byli svědky obvyklých reakcí a ohlasů. Jako podle šablony přicházeli komentátoři s odhalováním příčin atentátu a média se předháněla v sestavování čehosi na způsob útočníkova profilu. Při zoufalé snaze nakukat lidem, že bychom možná mohli být schopni včas odhalit potenciálního teroristu, se ale opomíjí jeden aspekt, který často bývá pachatelům podobných atentátů společný a zdánlivě s terorismem nesouvisí: minulost poznamenaná domácím násilím a s tím související misogynií, tedy chorobnou nenávistí k ženám.

Dosud největší masakr dětí v syrské občanské válce má na svědomí sebevražedný atentátník, který se ve středu odpálil před budovou základní školy v západosyrském Homsu. Z celkem 48 obětí je 41 dětí.

Od tragické události, kdy Nor Anders Breivik zavraždil v centru Osla a na ostrově Utöya dohromady 77 lidí, uplynou brzy dva roky. Některým se však podařilo masakr přežít. Každý den jim ho připomínají nejen děsivé vzpomínky, ale i pohled do zrcadla.

Tamerlan Carnajev (†26) se během čtvrteční honičky s policií telefonicky rozloučil se svou matkou, píše Boston Globe.