Co má dělat armáda, když nemá dost vojáků a zaboha není s to naverbovat nové? Snadná pomoc: nabídne službu v ozbrojených silách cizincům. Může to vůbec v praxi fungovat?

Před sto lety vypukla největší vojenská vzpoura na našem území během první světové války, kdy se rebelující vojáci rozhodli táhnout na Prahu a zastavit nenáviděnou válečnou mašinerii. Příliš nepřipomínaná událost, která během minulého století dostávala nejrůznější ideologické nálepky. 

Postávat v pálícím římském, potažmo vatikánském sluníčku není samo o sobě žádný med. Ale pokud při tom ještě máte na hlavě těžkou železnou helmu, v ruce starodávnou halapartnu a jste nacpaní do pestrobarevné historické uniformy, je to jen něco pro ostré hochy z papežské Švýcarské gardy. Ale i jim by se teď mohlo trochu ulevit.

Je podzim 1944 a můj partyzánský oddíl ostražitě postupuje hustým lesem východního Slovenska. Pomalu nám docházejí zásoby - munice i jídla. Posledních několik dní bylo obzvláště náročných. Hory se hemží gardisty, navíc podle posledních zpráv rozprášili povstání a Banská Bystrica padla do rukou Němců.

Před volbami se u nás zaklínal a oháněl Švýcarskem kdekdo: Přímá demokracie po vzoru Helvétů, referenda ke všemu, odvolatelnost politiků, přímá volba kdekoho – od hejtmanů až po místního řezníka. A pro sichr to ještě někteří vylepšili požadavkem, aby měl každý Čech doma ve skříni pancrfaust, anebo alespoň samopal.

Pokud uvidíte u stolu skupinu elegantně oblečených žen v kostýmcích, nemusí ještě jít o dámský čajový dýchánek. Klidně to může být záběr ze schůzky ministrů obrany NATO. A kdyby Velká Británie už zítra opustila Evropskou unii, byla by hlavní vojenská síla starého kontinentu prakticky výhradně v ženských rukách.

Pro fotbalové fanoušky to bude sportovní svátek, pro francouzské úřady zase výlet králičí norou do říše naprosté paranoie, kde může být nepřítelem každý, a zároveň nikdo. Počínaje pátkem začnou do země proudit davy fotbalových příznivců a najít mezi nimi potenciální hrozbu bude stejně složité, jako hledat jehlu v kupce sena.

Vyzbrojování rebelů ve vnitrostátních konfliktech nemá příliš kladné výsledky, všimla si následků letité praxe zahraniční politiky USA proslulá tajná služba CIA v interní studii. Ať už se  to týkalo Angoly, Nikaraguy nebo Kuby, nebyla to úspěšná metoda, a současná činnost v Sýrii není nic jiného než pokračování, píše se ve studii. Upozornil na ní deník The New York Times.