'Ve zdravém těle zdravý duch,' tvrdí již zlidovělé úsloví a poznatky moderní medicíny mu dávají do značné míry za pravdu. Nikoho asi nepřekvapí, že je možné pomocí posilování vybudovat impozantní muskulaturu. Stejně tak není příliš těžké uvěřit, že řešení složitých hádanek a rébusů umožňuje vytrénovat mozkové kapacity. Nové poznatky ale čím dál častěji ukazují, že spolehlivou cestou ke zvýšení výkonu našeho mozku a zpomalení jeho stárnutí je překvapivě i fyzické cvičení.

Návštěva naší planety před nějakými třemi miliardami let by rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem. Země tehdy připomínala kus mrtvé skály omývaný vlnami oceánu. Přítomnost života bychom nemohli jednoduše odhalit ani podle složení atmosféry – po kyslíku ještě nebylo ani stopy. Přesto ale kdesi na dně oceánů bujely mikroorganismy téměř identické s dnešními rody bakterií. 

Otázka vzniku života provází lidstvo od nepaměti. Většina myslitelů hledala a hledá jeho kořeny na Zemi. V průběhu historie se ale opakovaně vynořuje i myšlenka, že na naší planetu přišel odjinud. S podobnými názory bychom se mohli setkat už ve starověkém Řecku, přičemž jako dobře rozpracovanou vědeckou teorii – teorii panspermie – je veřejnosti předvedl Švédský chemik Svante Arrhenius už na počátku 20. století. Až nyní ji ale dvojice amerických vědců posouvá blíže k možnosti přímého testování.

Paleolitická dieta získává v posledních letech stále víc na popularitě. Na rozdíl od většiny ostatních dietologických přístupů má jasné a srozumitelné teoretické zdůvodnění: Je třeba jíst, jak jedli naši předkové v hluboké minulosti. Jinými slovy, stravovat se takovým způsobem, na který jsou naše těla evolučně přizpůsobená. Jenže jak se ukazuje, tato teorie stojí na vratkých základech. 

Za okny nesmlouvavě žhnulo slunce. 'Tak děti, jestli chcete na pláž, musíte se nejdřív namazat,' pronesla starostlivě maminka a vytáhla tubu opalovacího krému. 'Kdo chce do vody, musí mít kůži jako ryba,' usmála se a na dlaň vymáčkla dávku čirého gelu. Ona sama se jako malá potírala bílým krémem. Ty už ale dávno patří minulosti. Teď frčí přírodní opalovací prostředky založené na rybím slizu. Zní to jako šílená vědeckofantastická povídka? Abyste se neunáhlili!

Lidstvo už od svých skromných počátků ovlivňuje všechna prostředí, do kterých vkročí. Jedním z důsledků této činnosti je, že přímo i nepřímo usměrňuje selekční tlaky působící na místní organismy. Ať už cíleně, jako například při šlechtění, nebo zcela neúmyslně tak usměrňuje jejich evoluci. Třeba intenzivní lov slonů pro kly má za následek jejich zmenšování a přibývání jedinců postrádajících kly úplně. Podobně vytváří nadměrný rybolov tlak na zmenšování těl lovných druhů a urychlení jejich vývoje.

Fenomén parazitismu není v přírodě žádnou výjimkou. Dokonce je možné, že se získáváním energie a živin na úkor jiného organismu při jejich dlouhodobém soužití živí většina pozemských druhů. Jeden typ parazitického vztahu však ani dnes svou až hororovou makabrózností nepřestává uchvacovat fantazii laiků i odborníků. Jde o parazitoidy, organismy, jejichž potomstvo se vyvíjí v úzkém soužití s hostiteli, přičemž je pomalu zabíjí až do konečného pozření. 

Sir Isaac Newton dopsal poslední slovo, odložil brk a s lampou přešel k masivnímu stolu. Konečně měl chvíli i na, podle svého názoru, důležitější obor bádání - připravil si skleněnou nádobu, naplnil ji čirým roztokem a vedle odměřil soli kovů, které do nádobky nakonec opatrně vpravil. Jako mávnutím kouzelného proutku začal na dně růst kovově zbarvený stromek. Myslitel, který bude pozdějšími generacemi považován za jednoho z nejvýznamnějších fyziků, spokojeně pokýval hlavou. Měl za to, že se mu podařilo objevit tajemství života.