Americký tisk píše:

List The New York Times dramatika, disidenta a politika Havla charakterizuje jako osobnost, která se stala ztělesněním duše českého národa. Píše o něm jako o skromném a vždy slušném muži, který byl ale zároveň houževnatý a zarputilý a kterého Západ považoval za jednoho z nejvýznamnějších politických myslitelů ve střední Evropě.

Deník také připomíná, že Havlova osobnost a jeho zájmy do Prahy lákaly nejvýznačnější světové představitele, například tibetského duchovního vůdce dalajlamu. A význačné osobnosti měly zájem o setkání s Havlem, i když už nebyl ve funkci prezidenta. V roce 2009 se s ním v Praze setkal i americký prezident Barack Obama, kterého, jak list připomíná, Havel varoval před nebezpečím, jaké mohou znamenat přehnané naděje vkládané lidmi do politického vůdce.

The Wall Street Journal

The Wall Street Journal v redakčním komentáři míní, že bývalý prezident by si právem zasloužil Nobelovu cenu za mír nebo literaturu. Připomíná Havlovo dlouholeté věznění i to, že se po pádu komunismu stal státníkem celebritou téměř na úrovni Nelsona Mandely. Vyzdvihuje Havlovu nechuť k přetvářce, kterou podle listu dával najevo nejen jako disident, ale i jako politik bez ohledu následky.

"Když v neděli ve věku 75 let zemřel, věděl, že jeho odkaz po celém světě žije u lidí toužících po svobodě. Například u vězněných signatářů čínské Charty 08, kteří se jím přímo inspirovali. Den jejich svobody se blíží," napsal The Wall Street Journal.

Chicago Tribune

Podle Chicago Tribune se Havel po nekrvavé sametové revoluci stal celosvětovým symbolem míru a svobody, který pomohl malé zemi s deseti miliony občanů, aby měla v mezinárodní politice mnohem větší váhu, než by odpovídalo jejímu počtu obyvatel. Havel se až do konce života věnoval lidským právům a životnímu prostředí, píše dále list, který také připomíná setkání "vzrůstem malého dramatika" s některými z nejslavnějších hudebníků světa, včetně Rolling Stones.

"Romantický idealismus, často vyjadřovaný v hluboce filosofických pojmech, dodal nádech celé jeho kariéře, ať už když ve svých hrách zesměšňoval komunismus, nebo když ve vězení a během doby v úřadu prezidenta pátral po smyslu života," je přesvědčen Los Angeles Times, který bývalého českého prezidenta vidí jako jednoho z hrdinů protikomunistického boje ve východní Evropě. Deník také připomíná řadu ocenění i nominací na Nobelovu cenu za mír, kterých se Havlovi dostalo.

Francouzský tisk píše:

Tento svobodný, poctivý a neúplatný muž se stal ikonou československé opozice a poté v čele sametové revoluce přispěl k úspěšné změně režimu. Havel byl celý život věrný svým ideálům, zdůraznil Le Figaro.

Jako odhodlaný odpůrce komunistického režimu a muž s pevně ukotvenými demokratickými myšlenkami Havel umožnil organizovaný a nenásilný přechod k tržnímu hospodářství a demokracii. A to důstojně, napsal deník Le Monde.

List vyjádřil přesvědčení, že Havel zůstal ve své mysli do poslední chvíle disidentem. Pohublý a oslabený nemocí našel v posledních dnech sílu se zvednout, aby se setkal s dalajlamou a podepsal petici vyzývající ruskou opozici ke sjednocení proti manipulacím režimu Vladimira Putina.

Deník Ouest-France

Havel po odchodu z čela státu často odsuzoval konzumní společnost, která se v zemi rychle prosadila, apeloval na svědomí obyvatel, kteří mu to měli i za zlé, uvedl regionální francouzský deník Ouest-France. Dodal, že Havel měl blízko k Francii, protože nikdy nezapomněl, že někdejší francouzský prezident François Mitterrand ho při návštěvě Prahy v roce 1988 přijal na francouzské ambasádě.

Slovenský tisk píše:

"Symbol sametové revoluce a zásadních politických změn v Evropě, muž plný inspirací, muž velkého srdce a myšlenek, které měnily osudy jiných. Smrt Václava Havla zdrtila nejen Čechy a Slováky, ale doslova celý svět," napsal list Pravda. Dodal, že Havel pomohl otevřít dveře svobodě, aby mohla vstoupit do východní Evropy, a že vidiny pádu komunismu se nevzdal ani za cenu pronásledování a pobytu ve vězení. "Hovořilo se o něm jako o idealistovi, jenž vkročil do vysoké politiky, která má příchuť intrik a přetvářky. Havlův příběh na výsluní popřel tvrzení, že kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti," míní deník.

"Ačkoliv reakce na Havlovu smrt zdůrazňují, že patřil k nejvýznamnějším Evropanům, nejslavnější pocty se nedočkal. Několikrát byl navržen na Nobelovu cenu za mír, ale mezi laureáty se nezařadil," připomněla Pravda.

Deník SME

Deník Sme upozornil, že světoví i domácí pohlaváři by udělali lépe, pokud by o Havlově morálním odkazu méně mluvili a více se jím řídili, zejména pak ve vztahu k různým diktaturám. "Zahraniční státníci, kteří se s ním velmi rádi fotografovali, sice mají pravdu, když hovoří o odchodu velkého Evropana a velkého humanisty, přátelství s ním jim samotným nikdy ale nebránilo v tom, aby se v zájmu obchodních dohod dvořili i vládcům Číny a Ruska a obcházeli otázky lidských práv," poznamenal komentátor.

Připomněl i soupeření Havla s jeho nástupcem na postu hlavy státu Václavem Klausem."Havel se doma stal postupně i Klausovou zásluhou okrajovou postavou s minimálním vlivem. Klaus je i ve funkci prezidenta silnějším politickým hráčem, než byl na stejném postu Havel," míní Sme.

Hospodárske noviny

"Říká se, že cenu člověka si plně uvědomíme až poté, co ho ztratíme. O Havlovi to platí dvojnásob. Václav Havel tu bude chybět," napsal list Hospodárske noviny s tím, že česká i slovenská společnost v něm neztrácejí jen revolucionáře a politika. Havel byl podle deníku především idealista. A idealisté na rozdíl od politiků se nedají nahradit ani zastoupit, poznamenal komentátor. "A k tomu, co se vlastně stalo 18. prosince 2011, jen jedna malá poznámka. Idealisté neumírají. Oni jen odcházejí," uzavřel list.

Ruský tisk píše:

"Český exprezident byl člověkem-symbolem, který zajistil své zemi nejméně bolestivý přechod od komunismu k demokracii ve východní Evropě," napsal list Kommersant. Havel podle deníku patřil k politikům těšících se ve 20. století největší autoritě, nenechal se zdrtit neduhy, zbožňoval ženy a uměl se těšit z radostí života do posledního dne.

"Ve funkci prezidenta předvedl to, co se zdálo nemožné: dokázal, že včerejší rebel se může stát efektivním vládcem. Reformy podniknuté v jeho éře naprosto uspěly: stabilita prvního postkomunistického desetiletí byla zajištěna bez toho, že by demokracie utrpěla," podotkl.

Havel při tom zůstal nekonformním, neřídil se pravidly politické korektnosti, ale vlastním přesvědčením. Ještě pár dní před smrtí přijal tibetského dalajlamu bez rozmýšlení, jak se to odrazí na vztazích s Čínou, a v červenci se prudce ohradil proti udělení prestižní německé ceny Quadriga Vladimiru Putinovi: pohrozil, že cenu, kterou byl vyznamenán v roce 2009, v takovém případě vrátí, porota nakonec odvolala ocenění ruského premiéra, připomněl Kommersant.

Rossijskaja gazeta

Vládní list Rossijskaja gazeta charakterizuje Havla jako disidenta, dramaturga, otce "sametové revoluce", posledního československého a prvního českého prezidenta, který "dokázal světu, že státy se mohou rozpadat smírně a bez krveprolití". Připomněl také, že podle mnoha lidí se plicní neduh a další zdravotní potíže jevily následkem dřívějšího věznění za disidentství. "V Evropě se Havlovo jméno spojuje především s pádem Berlínské zdi a komunistických režimů. S jeho pomocí se Československo přiblížilo Západu. Havel se snažil zachovat jednotu země. Ale na rozdíl od Alexandra Sacharova, který neviděl, co se stalo se zemí, se stal svědkem změn, zřízení nového státu. Havel se stal prezidentem nového, svobodného Česka, a především s tím vstoupí do dějin," citoval list názor německého politologa Alexandra Rahra. Závěrem dodal, že po odchodu z nejvyšší funkce se Havel vrátil k psaní divadelních her, což je pole, kde dosáhl "nemenšího úspěchu než v politice", a to včetně Ruska.

Německý tisk píše:

Za jednoho z hrdinů druhé poloviny 20. století označuje pětasedmdesátiletého politika, dramatiky a disidenta Berliner Zeitung. "Je hrdina, protože nečekal, že to vyjde, ale přesto bojoval. Je hrdina, protože ani v té nejhorší vřavě neztratil smysl pro humor. Je hrdina, protože se nebál před svými nepřáteli ani - což je možná důležitější - před svými přáteli," konstatuje berlínský deník v článku nazvaném prostě "Hrdina".

Frankfurter Allgemeine Zeitung

"Jeho dramatické dílo je manifestem pochybností. Jako autor a politik však bojoval proti vládě lži a ideologie," charakterizuje Havla ve fejetonu nazvaném "Patriot svobody" Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Belgický tisk píše:

"Tolikrát unikl smrti, že Češi tomu jen těžko věří," píše z Prahy zpravodajka listu La Libre Belgique Christine Dupréové, jejíž list kromě titulní strany Havlovi věnuje dvoustránku uvnitř deníku.

La Libre Belgique si kromě připomenutí Havlových osudů všímá i množství reakcí, které po jeho úmrtí zazněly od řady světových lídrů a osobnosti. Čtenáři si rovněž mohou přečíst výňatky z Havlova projevu, který o smrti a naději pronesl v roce 1995 v japonské Hirošimě.

Deník Le Soir

Podle listu Le Soir zemřela ikona Sametové revoluce, která Česku přinesla svobodu a demokracii. I tento frankofonní deník Havlovi věnuje několik stran. Přináší mimo jiné i celostránkový rozhovor s překladatelem Havlových děl Janem Rubešem, který belgickým čtenářům odkrývá kromě jiného i Havlův vztah k hudbě, zejména rocku.

"Na shledanou, umělče! Havel odchází. Svobodný," hlásá další z článků, které zesnulému exprezidentovi Le Soir společně s řadou fotografií věnuje.

Smrt Václava Havla: Národ v slzách: Zemřel Václav Havel