Somr se narodil 15. dubna 1934 ve Vracově u Kyjova jako prostřední ze tří bratrů ve skromných poměrech. Jako dítě se musel starat i o hospodářství. Ze snu o práci na železnici sešlo, nakonec u něj zvítězilo herectví. V roce 1956 vystudoval brněnskou JAMU a vzápětí nastoupil do divadla v Českém Těšíně.

Postupně prošel také divadelními scénami v Brně a Pardubicích. V roce 1965 se stal členem pražského Činoherního klubu, kde hrál pod režijním vedením Ladislava Smočka (Piknik), Jiřího Menzela (Mandragora) či Jana Kačera (Zločin a trest nebo Revizor).

V roce 1978 využil nabídky, kterou mu z Národního divadla poslal Miroslav Macháček. Na první české scéně ztvárnil například Maršála v Čapkově Bílé nemoci, Kláska v Jiráskově Lucerně nebo Kunze v Krobotově nastudování Roku na vsi bratří Mrštíků.

Za Pana Františka v Hrubínově Romanci pro křídlovku získal v roce 1998 první Thálii, druhou mu o čtyři sezóny později vynesla role ve hře Donalda Coburna Džin, kterou už ale nastudoval ve Viole, kam z Národního divadla přešel. V roce 2014 se stal držitelem ceny Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.

Výpravčí Hubička

Před kamerou debutoval v roce 1964 ve snímku Obžalovaný režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Jeho první velká chvíle přišla o dva roky později, kdy si ho Jiří Menzel vybral do Ostře sledovaných vlaků. Jeho "razítková" scéna vstoupila do filmových dějin.

I na filmovém plátně a televizní obrazovce zanechal Somr nesmazatelnou stopu. Zpočátku byl zařazován do škatulek různých sukničkářů a podvodníčků, postupně ale začal ztvárňovat psychologicky komplikovanější typy postav s tragikomickým nábojem. Ke všem rolím ve filmu i na divadle vždy přistupoval s mimořádnou pílí i pokorou, za což se stal uznávanou osobností i mezi svými kolegy.

Diváci si ho pamatují například jako trafikanta Soumara ze seriálu Byl jednou jeden dům, vysloužilého vojenského kuchaře Serváce z pohádky Tři veteráni nebo profesora Ječmena z Kleinovy pětidílné filmové série o básnících. V roce 2012 dostal Českého lva za přínos kinematografii.

Ocenění získal také za účinkování v rozhlase, jeho příjemný hlas byl ke slyšení například v úspěšném cyklu Pohádky tisíce a jedné noci. Několikrát ho využili tvůrci večerníčkových seriálů, například v Bubácích a Hastrmanech.

Úspěšný herec s poněkud zachmuřenou tváří byl podobně jako řada jeho kolegů v soukromí považován za plachého a uzavřeného člověka, zároveň ale uměl dobře bavit celou společnost. K jeho vášním a radostným chvilkám patřilo posezení ve vinném sklípku, zpěv a hra na cimbál, v rodném kraji si častokrát nenechal ujít třeba Jízdu králů. V roce 2005 byl oceněn tehdejším prezidentem Václavem Klausem medailí Za zásluhy.