V červnu 1909 byla loď Slavonia britské společnosti Cunard na cestě z New Yorku do Terstu s mezipřistáním na Gibraltaru. Na přání cestujících v první třídě zamířil kapitán Arthur George Dunning na Azory. Loď se ale v husté mlze odchýlila od kursu a v noci z 9. na 10. června najela na útes Ilhéu da Baixa Rasa u ostrova Flores.

Ve srovnání s o tři roky pozdější zkázou Titanicu sice nešlo o nijak tragickou událost, nicméně byl to historický přelom: Radista totiž krátce po nehodě poprvé v dějinách mezinárodní námořní plavby vyslal do světa signál SOS.

K přijetí tohoto signálu přitom vedla počátkem 20. století dlouhá a složitá cesta a tahanice mezi mocnostmi. Shoda panovala jen v tom, že lodě, kterým hrozí potopení, by neměly zůstat bez vyhlídky na pomoc. Různé země používaly různé technické systémy, šlo tedy především o to, aby se dohodly alespoň na kombinaci písmen Morseovy abecedy.

Celosvětovým standardem se SOS nakonec stalo 1. července 1908, kdy nahradilo do té doby několik používaných signálů (například CQD, SSS, DDD). Domluvila se i společná vlnová délka, na níž se signál přijímal. Kombinace písmen přitom neměla v té době žádný konkrétní význam. Legendy o údajné zkratce "Save our Souls", "Save our Ship" nebo "Sure of Sinking" vznikly až později. Od roku 1999 už SOS sice není oficiálním nouzovým signálem, v neoficiální komunikaci ale přetrvává dodnes.

Ztroskotaná Slavonia před 112 lety nakonec použila SOS i CQD. Signál SOS zachytila dvě německá plavidla, která byla poblíž, a přispěchala na pomoc. Lodě Batavia a Prinzess Irene odvezly cestující do Neapole, zatímco posádka musela vyčkat do konce měsíce, kdy ji britský parník Lusitania včetně nákladu kávy a mědi odvezl do Anglie.

Pozdější pokusy vyprostit Slavonii selhaly, loď se později během bouře rozlomila a potopila. Lusitanii pak poslala za války v roce 1915 ke dnu německá ponorka.