Staří Egypťané uměli proměnit pohřeb v okázalý rituál – od kanop na uchování vnitřností až po svitky s texty z takzvané Knihy mrtvých, které měly pomoci zemřelému projít říší mrtvých a dosáhnout věčného života. Jeden z těchto fascinujících pohřebních nálezů odhalili nedávno archeologové ve středním Egyptě. V oblasti Al-Ghuraifa odkryli 3 500 let starý hřbitov z období Nové říše, plný mumií, soch, amuletů, kanop a pozoruhodného papyrového svitku o délce přibližně 13 metrů, který obsahuje část Knihy mrtvých.

Tento svitek je prvním kompletním papyrem nalezeným v této oblasti a podle Mustafy Waziriho, generálního tajemníka egyptské Nejvyšší rady pro památky, se vyznačuje velmi dobrým stavem. Objev je považován za mimořádný nejen kvůli své délce, ale také proto, že papyrus byl nalezen přímo v pohřební komoře, kde byl původně uložen – což je podle egyptologa Foye Scalfa z Chicagské univerzity velmi vzácné.

zdroj: Profimedia.cz

Kniha mrtvých a její význam pro starověké Egypťany

Kniha mrtvých, jejíž přesnější překlad zní „Kapitoly o vycházení za dne“, byla součástí širší tradice pohřebních textů, kam patřily i starší Texty pyramid a Texty rakví. Vznikala od počátku Nové říše kolem roku 1550 př. n. l. a používala se až do 1. století př. n. l. Nešlo o jednotné dílo – jednotlivé papyry se liší výběrem zaklínadel i ilustracemi a často si je nechávali zhotovit konkrétní lidé podle toho, jaké texty považovali za klíčové pro svou posmrtnou cestu. Kniha byla psána na papyrus, většinou hieroglyficky nebo hieraticky, a často doprovázena scénami znázorňujícími zesnulého a jeho putování podsvětím.

Zaklínadla obsažená v knize měla pomoci překonat nástrahy říše mrtvých Duat a dosáhnout života věčného. Texty vznikaly po dobu přibližně tisíce let a některá zaklínadla pocházejí až ze 3. tisíciletí př. n. l., zatímco jiná byla sepsána během Třetí přechodné doby Egypta. I později se mnohá z těchto zaklínadel objevovala vyrytá na stěnách hrobek nebo na sarkofázích. Americké výzkumné centrum v Egyptě uvádí, že každé nové nalezené znění Knihy mrtvých přináší nové poznatky o staroegyptském náboženství a o jejich víře v posmrtný život. Význam textu se nadále vyvíjí s každým novým překladem.

Nalezený svitek má být podle egyptského ministerstva vystaven ve Velkém egyptském muzeu, ale kromě něj objevili archeologové také stovky dalších předmětů. V hrobkách se nacházely kamenné a dřevěné rakve s mumiemi, více než 25 000 sošek ušebti, množství nádob, nástrojů, kamenných i dřevěných amuletů a kanop. Vrcholem nálezů byly malované dřevěné rakve, zejména rakev Ta-de-Isy, dcery velekněze Džehutiho z Al-Ašmúnínu. Vedle její rakve se našly dvě dřevěné schránky s kanopami, kompletní sada sošek ušebti a socha boha Ptah Sokara, zobrazovaného s tělem podobným pštrosu. Za nejkvalitnější dochovaný exemplář Knihy mrtvých je považován tzv. Aniho papyrus, který patřil písaři jménem Ani. Tento svitek byl nalezen roku 1888 v Luxoru a po svém získání britským egyptologem E. A. Wallisem Budgem byl převezen do Britského muzea, kde se nachází dodnes.