Hořejší: Musí dojít k uvolnění současné křeče

- Aktuality autor: red

Situace, kdy finanční společnosti nepůjčují, nemůže trvat věčně – i finanční instituce budou potřebovat umisťovat své prostředky, uvedl Jaromír Hořejší, director v oddělení Finančního poradenství společnosti KPMG Česká republika.

Převzato ze serveru Finance.cz

Placeholder

Placeholder,zdroj: Archiv

Jaromír Hořejší je director v oddělení Finančního poradenství společnosti KPMG Česká republika. Je odpovědný za služby v oblasti oceňování a podílí se na službách pro klienty týkajících se fúzí a akvizic. KPMG je celosvětová síť poradenských společností poskytujících služby v oblasti auditu, daní a poradenství. V jejích členských společnostech pracuje více než 123,000 pracovníků ve 145 zemích. Společnost KPMG Česká republika zahájila svou činnost v roce 1990, kdy byla v Praze otevřena první kancelář. V současné době má 850 zaměstnanců a kanceláře v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Liberci a Ostravě. Finanční (ekonomická) krize se stala fenoménem, o kterém všichni mluví a každý má na něj svůj názor. Přikláníte se spíše k ekonomům, kteří současnou krizi považují za výkyv normálního ekonomického vývoje, byť nezvykle velký, nebo v krizi vidíte počátek velkého třesku, který razantně změní současný ekonomický systém? Domnívám se, že spíše než o změnu skutečně zásadního významu se jedná o nezvykle velký výkyv, jehož hloubku ještě dostatečně neumíme popsat. Vždyť ještě před pár dny přicházely další špatné zprávy ze světového bankovního sektoru. Předcházející růst byl bezprecedentně dlouhý a významný, čemuž může odpovídat i hloubka korekce. Na druhé straně určitě budou přítomny tlaky na vyšší regulaci řady oblastí ekonomik. Mohou se také zvýšit tlaky na protekcionismus, což může být tváří v tvář obecným integračním trendům, a to nejen evropským, kontraproduktivní. Pociťuje KPMG dopady krize? Například v menším počtu zakázek z oblasti projektového řízení, nebo naopak většího počtu zakázek z oblasti restrukturalizace? Ani KPMG Česká republika nestojí ve vzduchoprázdnu, a je proto zprostředkovaně konfrontována s důsledky krize. Neexistují odvětví, kterých by se finanční krize či hospodářská recese určitým způsobem nedotkla, protože dochází jak k omezení vývozu, tak domácí spotřeby. Nejde však o jednosměrný proces, na celkovou poptávku firmy působí samozřejmě mnoho faktorů a zdaleka ne všechny souvisejí s krizí. Klienti poradenských firem se snaží šetřit, kde se dá. Jsme pod větším cenovým tlakem než v minulosti, takže jednání o cenách jsou obtížnější. Největší dopad má podstatné snížení počtu transakcí týkajících se akvizicí, prodejů a fúzí podniků. Dosavadní dopad proti minulému roku činí miliony korun, očekáváme, že bude dále narůstat. Zájem klientů o investiční poradenství je podstatně nižší, a proto nabízíme více žádané služby, jako je restrukturalizace, oceňování nebo forenzní služby. A co korporátní klienti a poradenské společnosti? O co se firmy, resp. manažeři v současné době zajímají nejvíce? Obecně jedním z klíčových úkolů manažerů korporátních klientů je, aby nepřetržitě sledovali vývoj na jejich poptávkové straně a adekvátně reagovali na jejich nákladové, zdrojové straně. V době krize se tak škrtá mnoho nákladů, což má ovšem lavinovitý efekt. Manažeři se tak snaží udržet alespoň minimální efektivnost a přečkat nejhorší časy. Na druhé straně ti bohatší, kteří mají k dispozici dostatek hotovostních zdrojů, mohou číhat na vhodné, levné investiční příležitosti. Pokud se na vás v současnosti obrátí nový klient, který se díky krizi dostal do problémů a nyní potřebuje pomoci, jaké jsou vaše první kroky či rady? Řešení situace, kdy se již podnik v problémech nachází, je vždy obtížnější, než pokud přichází relativně včas. V lepším případě totiž ještě stále může být čas na provozní restrukturalizaci, v tom horším se řešení spíše zužuje na restrukturalizaci finanční. V každém případě musíme u klienta bleskově provést analýzu k pochopení podstaty situace a mimo jiné se zaměřujeme na analýzu cash-flows s cílem jejich krátkodobé stabilizace. V dalších krocích je třeba situaci vyhodnotit, realisticky zvážit možné přístupy a pokusit se je implementovat. Ochota finančních institucí půjčovat se zmenšila, naopak jejich ostražitost vzrostla. Ale na druhou stranu, mají podnikatelé pořád zájem o stejné produkty finančních institucí jako před pěti, deseti lety, nebo se jejich pozornost obrací na jiné produkty nebo jiné společnosti finančního trhu, například družstevní záložny? Jaké očekáváte trendy? Pro řadu podnikatelů je určitě situace, kdy finanční společnosti nepůjčují, extrémně svízelná a bude je nutit hledat externí zdroje, kdekoli to bude možné. Na druhé straně tato situace nemůže trvat věčně – i finanční instituce budou potřebovat umisťovat své prostředky. Podle mého názoru musí dojít k uvolnění současné křeče. Jak se podle vás změní fungování společností, resp. managementu? Například koncepce společensky odpovědné firmy, která se v USA objevila po Velké krizi ve třicátých letech. Můžeme se i nyní těšit na nějakou novou koncepci? Koncept společensky odpovědných firem se v poslední době začal rozvíjet i u nás, v České republice. Je totiž faktorem, který stále více ovlivňuje úspěšnost hospodaření firmy. Stává se důležitým ukazatelem její nefinanční výkonnosti. Pozitivní vliv má ale i na finanční výkonnost a zvyšování hodnoty pro akcionáře. Implementace principů CSR do firemních procesů má přímý vliv na posílení konkurenceschopnosti, zvyšuje hodnotu společnosti pro akcionáře, zefektivňuje řízení podnikatelských rizik, posiluje image a pomáhá udržovat sociální smír a další faktory výkonnosti. Je ovšem pravda, že i tento koncept s sebou nese určité náklady a v případě ohrožení firem budou takové náklady jedny z prvních, které by se musely krátit. Pro minulé století bylo charakteristické dominantní postavení velkých, zpravidla holdingových společností, jejichž moc byla často výrazně větší než moc centrální vlády. Dnes jsou některé z těchto společností v rukou vlád. Jak se podle Vás bude dále měnit rozložení sil na trhu? V konečném důsledku to povede k další koncentraci na relevantních trzích. Vlády by měly držet kontrolu či majetkové podíly jen po nezbytně dlouhou dobu a posléze vrátit tyto firmy do soukromých rukou. Je přitom jasné, že potenciální investoři budou muset být dostatečně silní, aby byli schopni utáhnout tak významné akvizice, čímž se bude jejich ekonomická moc či vliv dále posilovat. Krize zasáhla zejména akcie, které byly pro řadu firem vhodným nástrojem financování. Doba snadného získání volných prostředků z trhu prostřednictvím nových emisí je pryč, alespoň krátkodobě. Budou muset podniky nějak modifikovat způsob financování svých potřeb? Krátkodobě ano, v dlouhém horizontu si myslím, že role akciových trhů ve financování firem opět vzroste. Česká vláda patřila v Evropské unii k těm pasivnějším, co se týče podpory podniků a podnikatelů zasažených krizí. Jak hodnotíte počínání české vlády? Spíše bych upozornil na to, že vzhledem k velikosti ekonomiky nebyla česká vláda konfrontována s potřebou přímých, nesystémových zásahů do podnikatelských subjektů. Bankovní sektor sám o sobě je u nás v dobré kondici, což ve srovnání s tím, co se odehrává v jiných zemích, například ve Spojených státech nebo i Evropě, působí opticky dojmem pasivity. Pokud se nějaká opatření budou přijímat, zasazoval bych se za opatření nepřímá. Schopnost ekonomiky reagovat na změny je dána zejména její pružností, která se vytváří dlouhodobě a je záležitostí mnoha předcházejících vlád. Nepružnost trhu práce, nízká mobilita obyvatelstva spojená také s přetrvávající rigidností nájemně nemovitostního trhu a strukturálně nezdravý státní rozpočet výrazně svazují současné možnosti. Takovéto slabiny se potom projeví právě v době, kdy je to nejméně vhodné. Neobrátí se podpora jiných zemí, které byly naopak až přehnaně štědré, proti podporovaným podnikům i jejich konkurentům v horizontu několika let? Jaké dopady by toto narušení přirozené konkurence mohlo mít? Jakékoli podobné vnější zásahy mají negativní dopad na optimalitu alokace zdrojů. Dopady jsou ovšem dlouhodobějšího rázu. Pravděpodobně jsme asi opět svědky toho, že košile je bližší než kabát – všichni dávají přednost krátkodobým efektům, a to ještě možná sporným. Osobně jsem zvědav, jak budou tyto podpory hodnoceny například příslušnými orgány Evropské komise z hlediska možností poskytování veřejných podpor. Finanční krize je pro podniky velkým strašákem, na který se svádí kdeco. Ale najdou se i tací, kteří v ní vidí obrovský potenciál. Mám na mysli například fondy rizikového kapitálu. Které projekty takto financované mohou podle vás díky krizi uspět? V podobných situacích nedochází k absolutnímu úbytku bohatství, pouze k jeho přerozdělení. Podobné situace přinášejí mnoho investičních příležitostí, protože aktiva jsou obecně levná a mohou přinést vyšší zhodnocení, nakoupí-li se právě včas. Jen nikdo z nás dopředu přesně neví, zda-li se již nachází na skutečném dně nebo nikoli. Mezi krizí či spíše recesí nejvíce zasažené oblasti patří automobilový průmysl. Zkuste prosím na závěr našeho rozhovoru zavěštit, jaký bude podle vás další vývoj v tomto, pro Českou republiku svým významem zcela zásadním, odvětví? Kdy se trend obrátí? V současném automobilovém průmyslu panuje hluboká a všeobecná nejistota. Důvěra zákazníků klesá na historická minima a tržby z prodejů lehkých vozidel v téměř všech regionech nadále klesají. Co se týče České republiky, je zřejmé, že zákazníci ztrácejí důvěru, domácí tržby stále klesají a hotovost je obtížněji dostupná. Dodavatelé jsou pod tlakem svých zákazníků, neboť budoucí objednávky jsou nejisté a situace se mění ze dne na den. Pro tento sektor je v současné době bohužel málo dobrých zpráv. Obrat trendů bude do značné míry ovlivněn důvěrou spotřebitelů v trhy, která se rychle ztrácí, avšak pomalu získává zpět. Děkuji za rozhovor, Karel Pospíšilík, Finance.cz