V Hongkongu pokračují demonstrace studentů (a nejen studentů) proti omezení slibované svobody volit si vlastní představitele. Protesty se neobešly bez násilných incidentů, během posledních týdnů už byly zraněny desítky lidí, a zdá se, že vyvolávají čím dál větší nervozitu místních, ale především čínských úřadů.

Důvod k nervozitě přitom mají v rámci Číny ještě dvě další zvláštní oblasti – bývalá portugalská kolonie Macau, kde čínská vláda slíbila podobně jako v Hongkongu s přechodem pod její správu demokracii a Tchaj-wan, původní čínské území, pro které byl model "dva systémy, jedna země" původně vymyšlen.

Macau a Hongkong mají hodně společného. V obou případech jde o bývalé kolonie, které byly po staletí pod správou Portugalska a Anglie. Zároveň jsou to bohaté, přelidněné enklávy s vysokou životní úrovní. Hongkong byl předán Číně v roce 1997, Macau o dva roky později. V obou bývalých koloniích se omezilo volební právo, situace s v nich ale liší. V Hongkongu se tisíce lidí pravidelně vydávají do ulic, zatímco Macau je momentálně spíš ostrovem klidu.

Gamblerský ráj vs. město plné studentů

I s tím má něco společného historie. Bývalá britská kolonie si dlouhá léta užívala zvláštního statusu. Pod patronací posledních guvernérů v ní vyrostla anglicky mluvící elita, která se myšlením příliš neliší od mladých Evropanů. Občan Hongkongu je sebevědomý, politicky aktivní, často studoval v zahraničí. Macau bylo oproti tomu odstrčené na okraji portugalské říše, navíc až do 70. let pod vládou diktátorů. Portugalsky mluví jen několik málo procent obyvatel a cizinců žije trvale na ostrově málo.

A pak jsou tu kasina. Z Macau se v době čínské vlády stal skutečný gamblerský ráj jihovýchodní Asie. HDP na hlavu se tam díky tomu zvýšilo po převzetí Čínou o neuvěřitelných 640 procent, nejvíc ze všech států na světě. Obyvatelé Macau mají robustní sociální systém a dostupné elitní vzdělávání. Naopak zájem obyvatel o politiku malý. Když Pekingem jmenovaná komise znovu zvolila nejvyššího představitele Macau i bez náznaku formální soutěže, žádné bitky v ulicích se nekonaly.

Na druhou stranu aktivita společnosti na ostrově má přece jen stoupající tendenci. A nahrává tomu i to, co se děje v bývalé anglické kolonii. Ve stejné době, kdy se v Hongkongu konalo neoficiální referendum o demokracii, stejné referendum uspořádalo i Macau. Přišlo přes devět tisíc obyvatel (z více než 600 tisíc lidí). Drtivých 89 procent účastníků hlasování vyjádřilo nedůvěru Pekingem vybranému lídrovi a dokonce 95procent podpořilo přímé a svobodné volby.

Davy demonstrantů v Hongkongu | zdroj: Isifa.com

A zatímco se v Hongkongu bojovalo o zákon zavádějící nacionalistické vzdělávání, na Macau se podařilo aktivistům zablokovat přijetí zákona, který by odcházejícím veřejným činitelům přidělovalo obrovské odstupné a správci ostrova zajišťovalo kriminální imunitu. Do ulic tehdy vyšlo na Macau rekordních dvacet tisíc lidí. Univerzitní studenti a aktivisti, především pak z portugalsky mluvící komunity, kromě toho v několika stovkách podpořili protestující hongkongské kolegy.

Čínská touha jménem Tchaj-wan

Kromě Macau je tu ještě druhý ostrov, který se považuje za součást Číny a pevninská vláda po něm velice touží. Oficiální název Tchaj-wanu je Čínská republika, protože právě sem se uchýlili vůdci nacionalistického Kuomintangu po porážce Mao Ce-tungovými komunisty.

Země dříve uznávaná skoro polovinou světa jako skutečný reprezentant čínského lidu byla v poslední době v útlumu a její státnost zpochybňovali i vlastní představitelé žádající sblížení s velkou Čínou. Paradoxně to byli právě zástupci Kuomintangu, nyní již demokratické a levicově směřující strany. Právě pro Tchaj-wan také v osmdesátých letech čínské komunistické vedení vymyslelo slavný model jednoho státu a dvou systémů, který se později aplikoval v Hongkongu a na Macau.

V několika posledních letech se zdálo, že Tchaj-wan a Čína možná skutečně směřují k historické dohodě. Oteplilo se hlavně v obchodních vztazích, komunistická Čína ale také přestala hrozit invazí a uskutečnily se historické schůzky představitelů obou stran Jihočínského moře. To vše je nyní v troskách a na vině je právě Hongkong.

Tchajwanský obrat a další vyhlídky

Už na začátku roku na Tchaj-wanu protestovalo tzv. Slunečnicové hnutí proti příliš velkému sblížení s komunistickou vládou a příliš vstřícné obchodní smlouvě, dokonce na dlouhou dobu obsadilo parlament. Nyní je ale na stejné lodi dokonce i prezident Ma Jing-ťiou. Násilné potlačování hongkongských protestů a zřejmé selhání navrhovaného modelu ho přinutilo k ostrým prohlášením.

Tchaj-wan dal jasně najevo, že si přílišné oteplení vztahů s Pekingem nepřeje | zdroj: Isifa.com

"Pokud je to dobrý systém, pak věříme, že by model měl vypadat jako jedna země a jeden systém," prohlásil prezident s narážkou na to, že tchajwanská demokracie nesmí přijít k újmě. Pro člověka, který v roce 2006 jako historicky první představitel Tchaj-wanu započal rozhovory s Čínou, je to radikální obrat. Jenže voliči dávají jednoznačně najevo, že o takový obrat stojí. Také na Tchaj-wanu se protestovalo na podporu hongkongských aktivistů, jenže protesty čítaly tisíce.

Odmítnutí svobodných a otevřených voleb pro obyvatele Hongkongu neodcizuje Čínu jen západním státům a vlastním sousedům, ale také "speciálním" územím v rámci čínské komunity. Tchaj-wan už se obrátil na opačnou stranu a jeho vztahy s pevninou zřejmě zamrznou na hodně dlouhou dobu. A Macau se možná v budoucnosti stane dalším Hongkongem, tedy problematickou provincií v rámci jedné země a dvou systémů, kde budou muset tvrdě zasahovat policejní složky.

V obou případech ale ještě mohou zasáhnout peníze. Tchaj-wan si příliš zvykl na tok čínských investic a navíc zbavit se tlaku mnohem většího souseda nebude jednoduché. A Macau zase "ohrožují" neuvěřitelné příjmy z hazardu a nejlepší sociální systém v Asii, což může touhu po demokracii spolu s vzrůstající pevninskou imigrací dost přiškrtit.