zavařování

Syrová se jíst nedá, je tvrdá a trpká. Stačí ji ale rozvařit a kdoule ukáže, proč se po ní jmenuje marmeláda. Pektinu má tolik, že ztuhne bez želírovacího cukru, a z protlaku se dá ukrojit „sýr“ jako od babičky. Právě teď dozrává.

Pod stromem leží hromada padaných jablek a moštárna vás bez dvou metráků často ani nevezme. Domácí mošt se přitom dá vylisovat i bez profesionálního lisu — z jednoho kila jablek vytáhnete půl litru až osm deci šťávy. Jen pozor na to, které padance do bedny nepatří ani náhodou.

Cukety se v srpnu sklízejí po kilech a otázka je pořád stejná: co s nimi. Jedno pravidlo ale platí dřív, než sáhnete po noži — cuketu ze zahrady vždycky nejdřív ochutnejte syrovou.

Černý bez teď plodí naplno a sběr je otázka nejbližších dnů. Syrová bezinka ale není zdravá svačina — obsahuje látku, kterou spolehlivě zničí až teplota. A pak je tu ještě rostlina, se kterou se bez černý plete a která je jedovatá celá.

Rajčata zavařujete bez rozmýšlení, přesně jako ovoce. Rozvaříte je, nalijete do sklenice a dáte sterilovat do hrnce s vodou, stejně jako kompot z jablek. Bez octa, bez kyseliny, protože rajče je přece kyselé samo o sobě. Jenže tahle představa má trhlinu, a ta trhlina se dá přesně změřit.

U ovoce se při zavařování skoro nic nezkazí. U zeleniny, hub a masa ale číhá jed, který nepoznáte chutí ani čichem. Poradíme, jak na to bezpečně.

Švestky se sklízejí ve třech různých fázích zralosti podle toho, co z nich má být. A kromě povidel a sušení z nich jde udělat i klevera, švestková omáčka k moučníkům, kterou dnes v kuchařkách málokdo najde.

Znáte to určitě taky: Srpnová zahrada dává rajčata i cukety rychleji, než je stačíte jíst, a plíseň už na záhonech pracuje. A teď honem co s tím?