věda a poznání

Černé díry nemají zrovna nejlepší pověst, byť jim jako "motorům vesmíru" vděčíme za rozpohybování pěkné řádky kosmologických procesů. Nejnovější zpráva ze setkání Americké astronomické společnosti k tomu všemu přidává další důkaz, že černé díry disponují značně bipolární náladou. Důkazem k tomu je dvojí říhnutí černé díry v jádru cizí galaxie. 

Ve světle řečí o přežití nejsilnějšího, krvavých zubech a nesmiřitelnosti evoluce se éteričtí motýli zdají jako stvoření z jiné planety. Poletují z květu na květ, sají nektar a na první pohled by se zdálo, že řeší spíše estetickou stránku své existence než holé přežití. Taje motýlí evoluce zkrátka představují tvrdší oříšek než studium jiných, ekologicky vyhraněnějších, zvířat. I tak se ale biologové této skupině hmyzu začínají dostávat pod kůži. 

Hodiny strávené pozorováním těla a následně vyhledáváním možných příznaků na internetu. Přestože "hypochondrem" nazve okolí občas snad každého, žít skutečně s touto duševní chorobou není lehké. A není to jen o zbytečných návštěvách lékaře.

Únava matky na mateřské vypadá jinak než únava člověka, který proflámoval celou noc, a jinak unavený je člověk bojující s těžkou nemocí. Někdy je problém tak velký, že dožene lidi do ordinací odborníků. Ty na úvod čeká náročný úkol - objektivně změřit, jak velkou únavou pacient trpí.

Je tomu necelých šest let, co observatoř Arecibo detekovala deset opakujících se rychlých radiových záblesků přicházejících z hloubi kosmu. Signál pojmenovaný FRB 121102 zjitřil emoce díky tomu, že k nám přicházely další podobné záblesky ze stejného zdroje. Série nových studií však hasí naděje, že by FRB 121102 mohl být mimozemskou zdravicí lidstvu. Přesto však může jít o posla unikátního kosmického jevu.

Lední medvědi v Antarktidě jsou víc vidět. Není to však znak toho, že jejich populace roste, ale právě naopak. 

Jezero Mono můžeme s trochou nadsázky označit za střípek cizí planety ve východní Kalifornii. Za posledních šedesát tisíc let, kdy je kompletně odříznuté od okolních toků, vyschlo do podoby koncentrovaného solného roztoku. Solanka obsahující chloridy, karbonáty a sulfáty z něj dělá nehostinné, životu nepřející místo, nemluvě o vysokých koncentracích vyložených jedů, jako je například arsen. 

Na první pohled by se mohlo zdát, že tak ikonická zvířata jako velryby už před námi neskrývají žádná tajemství. Pozornost lidí – ať už přírodovědců, umělců, nebo velrybářů – poutaly odpradávna a pronikly dokonce i na stříbrné plátno. O jejich tělesné stavbě, fyziologii i zvycích bychom měli vědět první poslední. Teprve nedávno však biologové odhalili, proč se některé druhy velryb v létě sdružují na mělčinách a zdánlivě nesmyslně se otírají o kameny.