Evropa trne hrůzou z teroristů vraždících ve jménu Alláha. Málokterý z nich však zabil tolik lidí jako vyšinutý "ochránce křesťanství" a bojovník proti islamizaci starého kontinentu Anders Breivik. V pátek od jeho řádění uplyne pět let.

Český snímek o automobilové vražedkyni Olze Hepnarové, která v 70. letech zabila v Praze osm lidí, budou ve Francii promítat i po masakru v Nice, který nápadně připomíná český případ. Jen počet obětí tuniského vraha je nepoměrně vyšší. A navíc nad ním visí otazník s islamistickou stopou. 

Byl to takový normální kluk, jen trochu arogantní, říkají lidé v tuniském rodišti Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který ve francouzském Nice zabil 84 lidí. Řada z nich cítí hanbu za to, co spáchal někdo, kdo kdysi patřil do jejich komunity. 

Tisíce lidí, kteří ve čtvrtek přišli na promenádu v Nice oslavit výročí dobytí Bastily, se obávaly jen toho, aby oslavu nezkazilo počasí a jak se z ní dostanou domů. Pak se ale z postranní uličky vyřítil bílý kamion a ve vysoké rychlost srážel všechny, kdo mu stáli v cestě. 

Čeští občané by neměli být mezi oběťmi útoku ve francouzském městě Nice. Oznámilo to ministerstvo zahraničí. Jedna Češka utrpěla během útoku lehká zranění. Jihofrancouzské město patří mezi oblíbené turistické destinace. Na prodloužený víkend se tam sjelo více lidí než obvykle kvůli oslavám Dne pádu Bastily.

Slavnostní atmosféra v jihofrancouzském Nice, které ve čtvrtek večer oslavovalo pád Bastily, tedy začátek Velké francouzské revoluce, se v mžiku proměnila v peklo. Bílé nákladní auto vjelo do davu a začalo najíždět do lidí, kteří zběsile prchali před jeho koly. Jak vypadaly nejhorší okamžiky v životě místních lidí i turistů, popisují očití svědci. 

Nejméně 84 lidí, včetně deseti dětí a nezletilých, zemřelo při čtvrtečním útoku ve francouzském městě Nice. Do davu lidí oslavujících státní svátek tam najelo nákladní auto. Za jeho volantem seděl jednatřicetiletý Mohamed Lahouaiej Bouhlel původem z Tuniska. Češi podle informacích ministerstva zahraničí mezi oběťmi nejsou, jedna Češka je ale lehce zraněná.

Přestože bezprostředně po teroristických útocích, ať už v Bruselu, Paříži či jinde, nás může dusit strach z atentátů a ozbrojenců, nakonec nám to nebrání, abychom cestovali - i do míst, na které teroristé zaútočili - a žili normálně dál. Jak to, že nás strach úplně neparalyzuje?