pražské jaro

Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) včera odvolal svého předchůdce ve funkci Martina Baxu (ODS) ze správní rady Pražského jara, kterou dosud Baxa vedl jako její předseda.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa před 55 lety znamenala konec „pražského jara“, tedy snahy o nastolení socialismu s lidskou tváří. Následovalo 20 let tak zvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod, a 23 let „dočasného pobytu“ sovětských vojsk.

Kam až česká kulturní paměť sahá, jsme součástí světa spíše západního, tedy latinského, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz literární historik Martin C. Putna. Hovoří také o úloze českých zemí v době destrukce demokracie, o "české duchovní říši", vzešlé z reformace, či - velmi kriticky - o pražském jaru.

Rok 1968 byl na Západě rokem změn, zatímco v socialistickém táboře rokem definitivního zamrznutí. Na jaře Alexandru Bovinovi, pracujícímu na ústředním výboru sovětských komunistů, známí přivezli z Československa hospodský jídelníček, na němž se vyjímala játra Jánose Kádára, žebírka Leonida Brežněva, mozeček Waltera Ulbrichta, jazyk Wladyslawa Gomulky a vejce Todora Živkova. Cenzura v tehdejším Československu ale padla nejen ve sféře restaurací a jídelen. Před srpnem 1968 věci dospěly až ke zveřejňování Brežněvových karikatur, napsal ruský deník Gazeta.ru.