Zalyžovat si v rozpálené poušti na čerstvém sněhu zní jako nabubřelý rozmar a zbytečné plýtvání. Zvlášť v době, kdy se Země potýká se suchem a ubývajícími zásobami pitné vody. Ale zároveň to lze chápat i jako příznak pokroku, který může být nadějí do budoucna.

Ani katastrofické scénáře spojené s hrozícím nedostatkem vody v řadě zemí světa nevedou ke změně v přístupu k pitné vodě. Vodou se plýtvá, odpadní voda se nevyužívá, o vodní zdroje se nepečuje… A to je a bude problém.

Děti si léto zatím moc nechválí, co chvíli jsou bouřky, prší, obloha je podmračená a předpovědi neslibují žádnou výraznou změnu. Třebaže si prázdniny lze představit slunečnější, můžeme být rádi. Déšť je totiž třeba, loňský extrémně suchý rok způsobil, že prameny nejsou stále nasycené a zásoby vody nejsou nikterak silné.

Největší město západní polokoule čelí nejvážnější vodní krizi za posledních 80 let. Milionům obyvatel brazilského Sao Paula neteče po většinu dne voda. A může za to nejen globální oteplování.

Střety mezi policií a obyvateli Mexico City kvůli nedostatečnému přístupu k vodě, nouze o vodu na Krymu po anexi Ruskem či vyprahlá Kalifornie, která byla donucena přijmout zákon snižující spotřebu vody o 25 procent. S rostoucí světovou populací začíná být nedostatek vody kritický. Zajištění přístupu k zásobám vody se stává předmětem vysoké politiky. Svět čekají války o vodu.