Alina Holušová

Něco takového nikdo nečekal. Ruský režim se nechal ukolébat pocitem zaslepené jistoty. Opozice byla dávno rozprášená, její konec stvrdila smrt Borise Němcova zavražděného před dvěma lety symbolicky na dohled od Kremlu. Neotřesitelnou pozici si ruský vůdce Vladimir Putin pojistil anexí Krymu, "vojenskou přehlídkou" v Sýrii a dobrodružstvím na východě Ukrajiny.

Naděžda Savčenková šokovala vlastní zemi i okolní svět svými antisemitskými názory. Dokonce i někteří z těch, kteří lobbovali za její propuštění z ruského zajetí, zapochybovali, zda to vlastně stálo za to. Nemluvě o těch, kteří ji od začátku považovali za postavu – kulantně řečeno – kontroverzní. 

"Už je to tady. Výtržnictví vojáků NATO v Litvě. Copak tohle není okupace?" táže se kaliningradský portál v článku o opileckém faux pas českých vojáků v litevském přístavu Klajpeda. "Litevští policisté 'uklidnili' elektrošokem opilé vojáky z Česka," zní nadpis jiného ruského online zpravodajství. Se správně zvolenou optikou si zkrátka události ani nemusíte příliš přibarvovat. 

Vážení a milí čtenáři, uplynulý rok lze právem nazvat turbulentním. Zvlášť ve svém závěru přinášel jednu špatnou zprávu za druhou, přesto pevně věřím, že v našich vzpomínkách nakonec převáží krásné momenty, kterých jistě nebylo málo. 

Světem v pondělí otřásla zpráva o vraždě ruského velvyslance v Turecku Andreje Karlova, kterého zastřelil turecký policista. Ohrozí to křehké rusko-turecké vztahy?

Rusko částečně privatizovalo svůj ropný kolos Rosněfť. Prodej jeho necelých 20 procent akcií překvapil trhy a zahraniční média ho označila za "nečekaný triumf prezidenta Vladimira Putina" nejen proto, že mu "privatizace roku" přinese do státní kasy tolik potřebné peníze. V neposlední řadě jde totiž o největší zahraniční investici v Rusku od propuknutí ukrajinské krize. 

Vyhrál Miloš Zeman volby díky armádě ruských politických poradců, nebo jak se jim říká v Rusku - polit-technologů? Nebo nám senzacechtivý článek z ruského webu ukazuje vlastně úplně něco jiného?

Vedení samozvané doněcké republiky vyhnalo ze svého území pracovníky české humanitární organizace Člověk v tísni. Proč ponechalo stovky tisíc "vlastních" lidí bez potřebné pomoci?