Hapka si uměl užívat života plnými doušky, ještě před několika lety byl viděn s partnerkou mladší o několik generací. Měl pověst lva salónů. Patřil také mezi nejúspěšnější a nejuznávanější autory a interprety populární hudby. Na svém kontě má celou sérii slavných hitů. Některé z nich nazpíval sám, další nazpívali jiní interpreti.

Plodný byl i jako skladatel filmové hudby, jeho melodie zazněly ve snímcích Tisícoročná včela, Den pro mou lásku, Páni kluci, Deváté srdce, Kráva nebo Panna a netvor.

Velmi činorodá byla jeho spolupráce s textařem Michalem Horáčkem, která v druhé polovině 80. let odstartovala deskou Potměšilý host Hany Hegerové a pokračovala albem V penziónu Svět. Na obou albech se objevil Hapkův hlas. "Mužský part byl původně určený pro pana Suchého, ale on měl tenkrát zrovna zase nějaký zákaz a my už jsme desku potřebovali dodělat. Tak tam vlastně zůstal můj demonstrační snímek," popsal pak Hapka.

Pro Hegerovou ale skládal už od 60. let, kdy česká legenda šansonů nazpívala jeho Obraz Doriana Graye. Hapka tehdy studoval na pražské konzervatoři, mimo jiné i u Oldřicha Nového, ke kterému chodil na herectví, hrával na klavír v divadlech a skládal scénickou hudbu. V pouhých 23 letech se stal dirigentem v Divadle za Branou.

V 60. letech se několikrát mihnul před kamerou, filmovou kariéru ale naplno rozjel až s příchodem normalizace, ovšem jako skladatel. Nejvíc si pochvaloval spolupráci s Jurajem Jakubiskem a Herzem.