Ministerstvo financí (MF) zároveň spustilo cenovou mapu evidující výši nájemného v bytech podle katastrálního území.

Projekt je podle Fialy postaven na spolupráci státu, krajů, obcí a soukromého kapitálu. V současnosti stát vypracoval čtyři modely, jak by se samosprávy, stát a soukromí investoři mohli na vytvoření dostupného bydlení podílet. Obce by mohly stavět s podporou státu nebo ve spolupráci se soukromým investorem. Zároveň by ale soukromý investor mohl stavět cenově dostupné nájemní bydlení sám, pokud se s obcí domluví. Další možností je, že obce budou do vlastního fondu odkupovat již postavené domy.

V září nabídne SFPI program Dostupné bydlení, ve kterém budou k dispozici 4,5 miliardy korun na zvýhodněné úvěry. V příštím roce se k němu přidá Národní rozvojová banka se svými nástroji za 3,5 miliardy korun. V obou případech tvoří většinu prostředků peníze z Národního plánu obnovy (NPO), které budou dále doplněny o zdroje státního rozpočtu a soukromého sektoru. Bartoš již dříve uvedl, že po zapojení soukromých zdrojů a mezinárodních institucí by se investice do výstavby bytů celkově mohly navýšit až na 20 miliard korun.

Podporu ze SFPI bude možné využít na novostavby, stavební úpravy nebo přístavby. Část z peněz lze použít okamžitě maximálně na 40 procent celkových nákladů při splnění konkrétních požadavků. Následný dotovaný úvěr ve výši základní sazby EU pro ČR snížený až o tři procentní body může být až do 65 procent ceny projektu. Celkově by dotace a výhodný úvěr mohly pokrýt až 90 procent investice. Splatnost je do 30 let a předčasné splacení je bez poplatků. Žádat o ni může například územní samosprávný celek, státní příspěvková organizace nebo církev.

Dotované dostupné bydlení má sloužit čtyřem cílovým skupinám. Do příjmové spadají všechny domácnosti kromě 20 procent nejbohatších. Zájemci v cílové skupině nesmějí být vlastníky žádných nemovitostí určených k bydlení. Další skupinou jsou mladí lidé do 35 let, kteří zároveň nejsou mezi deseti procenty nejbohatších. Třetí skupinou jsou veřejně prospěšné profese, jako jsou zdravotníci, policisté, sociální pracovníci a další. Ti mohou vlastnit nemovitost k bydlení, ale ne ve stejném kraji, v jakém o výhodné bydlení žádají. Poslední skupinou jsou oběti domácího násilí. Stát ale podle Stanjury nechce nastavovat nějaká závazná pravidla, a obce si tak podle něj budou moci sami určit, pro koho bude bydlení určené.

To, že by výstavba cenově dostupného obecního bydlení mohla pomoci mladým lidem bydlet, zvýšit porodnost a z dlouhodobého hlediska by mohla mít pozitivní dopad na státní rozpočet, předpokládá například Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Podle jejích výpočtů existuje možnost postavit a prodat nový byt o 60 metrech čtverečních ve standardním domě za 3,6 milionu korun, tedy zhruba za 60.000 korun za metr čtvereční. Komora vychází z objemových cenových ukazatelů pro bytovou výstavbu, z nichž vyplývá, že i po zahrnutí dalších nezbytných nákladů je letos možné dokončit a prodávat byty za konečné ceny v rozmezí od 46.000 do 60.000 korun za čtvereční metr.

Podle poslední analýzy společnosti Deloitte se v ČR prodával byt v průměru za 95.000 korun za metr čtvereční. Průměrné nájemné v prvním čtvrtletí pak podle společnosti činilo 295 korun za metr čtvereční.

Z průzkumu ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, že za nedostatečný považuje svůj bytový fond 69 procent dotázaných českých obcí. Téměř tři čtvrtiny z nich by ho chtěly rozšiřovat nebo rekonstruovat. Stavět chtějí převážně větší obce, které už nějaký bytový fond mají, naopak u menších obcí je zájem nižší.